DIVIŠ ČERNÍN.
1621.
Z Chudenic Černín, šlechetný pán,
po bitvě na Bílé hoře
před krevním soudem byl žalován,
vzpoury že rozvlnil moře.
„Toužil,“ děl soudce, „by odboj se zved’,
vpouštěje do hradu stavy,
za to buď trestán, proradný kmet,
utnutím ruky a hlavy.
Dřív však tu ruku, za velkou lest,
zbav mistr prstův i palce;
z nejmenších taká pokuta jest
stoupenců Bedřicha z Falce.
93
Ale, že ondy odbojník ten
vzorem byl hradního sluhy,
do Vídně posel buď vypraven
o milost za výrok tuhý –
Ve Vídni o trest dlouhý byl spor,
trvaloť déle půl roku,
nerad jen soudců císařských sbor
podjal se takého kroku.
V posled list přišel a Lichtenstejn čet’:
„V milosti přes činy zrádné
měj Černín ruku i prstů pět –
všecko – jen hlava ať padne.
Za to buď fiskem rozprodán
statek, jejž vepsat dal v desky...
Ferdinand Druhý, v Rakousích Pán,
z milosti Boží Král Český.“
94