Podzim.
Nese vítr ze všech stran
krákoravá hejna vran,
smutno, divno k slechu;
množí se to víc a víc,
jedna letí domku vstříc
na doškovou střechu.
Co as nese? Nevím sám,
do chaty se podívám,
potom povím zjista!
Mladá žena jako krev,
slunce v oku, na rtu zpěv,
karkuličky chystá!
[17]