Podzim.

Adolf Heyduk

Podzim.
Nese vítr ze všech stran krákoravá hejna vran, smutno, divno k slechu; množí se to víc a víc, jedna letí domku vstříc na doškovou střechu. Co as nese? Nevím sám, do chaty se podívám, potom povím zjista! Mladá žena jako krev, slunce v oku, na rtu zpěv, karkuličky chystá! [17]