Kamenický dědeček.

Kamenický dědeček.
Kamenický dědeček zjinovatěl celý, brzo již ho povolá ten, jenž všemu velí – týmě vlasy sronilo, plece juž se sklonilo, a ty oči stlely. Kamenický dědeček na lavici dýmá, div že dýmku rukama drží uvadlýma, svadlé tváře plny rýh, a co někdy četl z knih zapomněl a klímá. [62] Kamenický dědeček hůlku v staré pěsti, přemýšlípřemýšlí, co život snad a co všecko štěstí; hyne, za ním v zápětí vísky staré paměti, pohádky a zvěsti. Kamenický dědeček visutou má bradu; ve skráni však ukrýval všemu dobrou radu, a co znal – až váznul dech – o samotách, o lesech, o chatě i hradu! Kamenický dědeček starým oděn šatem, rudou vestou ke krku modrým pod kabátem, a když býval ještě mlád, při svatbě ho míval rád každý starosvatem. Kamenický dědeček vybraných byl ctností, 63 rychtářem byl dlouhý čas staré za vrchnosti, za veškeru mluvil ves, když chtěli brát selský les, navzdor panské zlosti. Kamenický dědeček, zlato věru ryzí, nad vše řeč svou miloval, ale ctil i cizí – škoda, že jím česká ctnosť, upřímnost a poctivosť starých časů zmizí. Kamenický dědeček, jak pěknými slovy za večera vyprávěl dětem o Žižkovi, a kdo slyšel, žas’ a žas’, teď kdož o tom mluví as? Divný čas ten nový! Kamenický dědeček oči plny lesku, na sta uměl písniček, popěvků a směsků – 64 teď vše němo, hlucho již, sotva dýchat uslyšíš zuboženou vesku. Kamenický dědeček, dej mu pán bůh nebe, nejdřív hájil zem, pak ves, naposled až sebe. Nyní kolem samý chlad, lhostejnosť jde odevšad, až to v srdce zebe... 65 OBSAH.
Průvodem5 Filemon a Baucis7 Pod jabloní10 Bratr klášterník12 V roce15 Jaro15 Léto16 Podzim17 Zima18 V horské síňce19 Beranička21 Při žni23 Pohádkář26 Horal29 Před hajnicí31 Na louce36 Pradlena38 Posel43 Oráč44 Podolský mlýn47 Náš sedlák48 Při bibli53 Stará panna54 Pohádky58 Kamenický dědeček62
E: až; 2002 [66]