Založený květ.

Založený květ.
Kdys v žalu knihu k útěše jsem vzal – snů pěvců bohorodých svatý hrob, kam z drahých rukou květ jsem uschoval z těch dávno zašlých mládí slunných dob – by nesmrtelní poznovu mi pěli, čím ondy v nadšení hruď rozechvěli. Mou duši zulíbal zas jejich sen, jak mladé jaro líbá růže zjev; květ z knihy na hruď tisk’ jsem zamyšlen, až v srdci zhárala mi chladná krev a brázdy žalu vymizely v tváři – zas v mládí lesku tonul jsem a záři. Dum mladých stopa krvavá a snův v ráz v zlatou měnila se zázrakem tou suchou růží z dávno zašlých dnův, a kamo pohleděl jsem, tam i sem, vše ke mně tulilo se milou tísní: luh s vůní květnatou a ptactvo s písní. 39 Hruď stará oddechla, zas mlád jsem byl, zrak slabý bystřil se, až ohněm šleh’, proud síly tajemný se ňadry lil, duch v nadšeni se koupal plamenech, a srdce mé, jak úl je při včel shluku, zas vlnilo se bouří sladkých zvuků. Mně zdálo se, že uvadlý ten květ – jak v zaletělý dávno mládí čas – chce nachem svým mi vonné epos pět a krásou krváceti zas a zas, jak ondy v nejkrásnější jara zvěsti... Ó lásky sny, mdlé perly v zdroji štěstí! – 40