Paní nemám.
Adolf Heyduk
Básně v knize Pohádky duše (in Spisy Adolfa Heyduka, svazek 25):
- Průvodem.
- Svatá místa.
- Život.
- Záměna.
- Doby májové.
- Píseň mládí.
- Rozťato.
- Mládí.
- Poznání.
- Na všem žití leží věčna stín.
- Má hlava kloní se, má hruď se třese.
- U klavíru.
- U mlýna mé matky.
- Vesnický kostelík.
- Marné přání.
- Zisk neblahý.
- Založený květ.
- Mé první a jediné housle.
- Nechoď!
- Ať jakákoli pouta dal mi svět.
- Chléb.
- Kéž, až by květné nitro opadalo...
- Z vlasti ven!
- Osud nestejný.
- Touha mládí.
- Marné volání.
- V nadějí mých bujný les...
- Tužba.
- Jdou postavy mou truchlou duší...
- Marně.
- Magické oči slávy.
- Já nejsem básníkem.
- Co konat?
- Vzbouřená krev.
- Kdo?
- Noc bez svítání.
- Výstraha.
- Pohrobky.
- Neví, co život, v lese kmen...
- Cesta do nebes.
- Přec.
- Loučím se.
- Modlitba.
- S puklým srdcem.
- Upomínky.
- Přileť!
- Zas, dítě, na tě vzpomínám.
- Vzpomínka.
- Na malých rtech.
- Dětská hra.
- Já šťasten byl.
- Zlý čas.
- Klamné jaro.
- Zázrak.
- Vidění v lese.
- Dítě.
- Dětské oči.
- U hrobu.
- Kdybych Tě, drahé dítě, měl!
- Co Ty’s mi prchla...
- Jako růže bouří zkácená...
- Hvězdno.
- Jarní stesk.
- Mráz.
- Fialky na hrobě mých dětí.
- Vánoční stromek.
- Při smrti Ladíkově, bratránka a druha mé Lidušky.
- Květy na hrob.
- Posvátné ostatky.
- Smutno.
- Už okno do kořán...
- Květ poesie.
- Paní nemám.
- Mdlou hlavu položenou v křesle...
- Píseň.
- Máš o mne strach...
- U krbu.
- Proč smuten jsem?..
- Ztracené stezky.
- Tvým budu přec!
- Stárnu!
- Co jest ten život?..
- Rozkvět.
- Léčivé ruce.
- Sen.
- Líbej mě.
- Klid zdánlivý.
- Dost!
- Černé oči.
- Má hlava kloní se...
- Klidně!
- Doslov.