ÚTĚCHA.

Vítězslav Hálek

ÚTĚCHA. (1864.)
Radosti všecky pochoval a nes’ to klidnou tváří, jen jednou plakal zoufale, to šli s ní ku oltáři. 9 „Ach, rcete, otče duchovní, jaká v tom nebe snaha, že spiklé proti člověku nedá mu dojít blaha?“ „Můj synu, nebe klene se nad nábožným i lotrem; nemůžeš-li jim otcem být, buď jejich dítkám kmotrem.“