ROMANCE O JEDNOM PASÁKOVI.

Vítězslav Hálek

ROMANCE O JEDNOM PASÁKOVI. (1858.)
Za večera rychlým krokem k hradu pasák mladý chodil, a on loutny volným tokem z hradu slečnu k sobě vodil. A on zpíval a on hrával, děvě líbal ústa volná, a že hyne, naříkával, rodem láska obapolná. Těšívala, líbala ho, k srdci tiskla děva vřele, on, ač lásky cítil blaho, přec se vracel nevesele. Prchla jeseň, rozplynula zimy kůra jarním dechem, jemu touha srdcem hnula – a on s loutnou k hradu spěchem. 3 A on sedne a on hraje vábivé ku loutně zpěvy; dlouho sedí, dlouho hraje – než kde láska hradní děvy? Napnul zrak – aj, což tam světla! Napnul sluch – aj, což tam smíchu! Vzdechy tu – tam radost květla: vdáváť dceru pán, svou pýchu. Více vědět třeba není. Píseň v loutně oněměla, a ve slzách ulevení darmo ňádra hledat chtěla. Přešla noc a zář červánek růže stlala na hor čela – jeli, jeli z radovánek kol pasáka mrtva těla. A když večer s křídlem šedým s hor se snášel v sady nízké, mladou paní s lícem bledým našel rybák v řece blízké.