PÍSEŇ MOŘI.

Růžena Jesenská

PÍSEŇ MOŘI.
Ó moře, jak tě miluji, ó moře, veliký praobraze nekonečnosti, symbole věčnosti v svém harmonickém zmítání a tichu! Já žila v oblasti tvých záhad ve pokoře a v zapomenutí všech světských smutků, hříchů, já žila v okruhu tvém čarovném – ubohé lidské srdce na tvých vlnách hořící, a ty přede mnou obrovitým, nesplněným snem jsi vítězilo, moře, do apotheosy náladu svou měnící. Napila jsem se volnosti tvé, vzduchu tvého, vůně, tvých barev odpočinku, plných světlých nadějí, paprsků, které v tobě lámou se a ztrácejí a bloudí v hloubce nesmírné tvé tůně, napila jsem se odpoutaných snů tvých obzorů, do zlata břehů vzdalujících se a mizících, tvých očí, skrytých jako v keřích hořících, napila jsem se vznikajících tónů rozluky a spojení ve fialových stínech neohraničených prostorů, tvých duší, na dně nepřístupném zakletých, a moře, moře – temnot tvých, tvých temnot, plných kouzla nesvětského záření. Napila jsem se tvého ticha půlnočního, jak polibků za odbíjení hodin nečekajících, 34 tvých bludných plachet, stožárův a korouhví jak vlasy vlajících, tvých přístavův i břehů, míru z hájů, zahrad kynoucího, tvých závratí a bouří, potácení, hudby příbojů, tušení zemí neznámých a tvého blednoucího splýváni s oblohou a klidu jako příkrovu skleněné rakve, vln tvých usnutí v nachovém slunce zrození a jeho zhasnutí v modrosti luny, – lásky k domovu velikých sil a pravd a neodvratných zákonů, tvých, moře, hlubin, výšek, blízkosti tvých hvězd, tajemných lodí nezvěstných a nenávratných cest, kde spouští kdosi neznámý snů věčnou oponu. Ó, moře, já se dotýkala mrtvých rukou, těch žlutých prstů, rostoucích z tvých propastí, já rozuměla vinám tvým, jež jako srdce tlukou, i těm, jež mlčí důvěrně, jež v bouři rozpoutají se i rolničkami zachrastí, já v loubí měsíčných tvých visí všeho pozemského vzdálena jsem v křídla volná toužila svá lidská změnit ramena, vyprostit duši z osudných a drahých pout a ztratit vědomí své jsoucnosti před bytím tvým, a zahalit se vln tvých závojem a věncem perlovým a bezejmenná ke dnům, ke dnům osamělým plout. [35]