ČELADENSKÁ KOLIBA.

Josef Kalus

ČELADENSKÁ KOLIBA.
Hoj, mohla by vykládat čeladenská koliba, jak mne má můj báča rád, a co se mne nalíbá, vykládat by mohla dost, ale ona nepoví, že jsem denní její host, že chodívám k báčovi. Báča ke mně nemůže (někdo by mu ovce skrad) do zahrádky na růže – a chtěl by tak přijít rád: sama k němu přicházím, prosedíme ku ránu, večeřívám chleba s ním a připíjím smetanu. Stádo bílých oveček po horách s ním vodívám, najdu-li kde kvíteček, širák mu jím zdobívám, ruku v ruce chodíme,chodíme jak s beránkem ovečka, do zraku si hledíme, a nedíme slovečka. Lidé zlí nás viděli – Nechť: vždyť má mě v pravdě rád, proč bychom se styděli? V zimě budeme se brát. Až se se mnou ožení, ztichnou lidské klevety: věrností pak odmění dívčí moje zálety. 20