JANÍČEK A BARKA.

Josef Kalus

JANÍČEK A BARKA.
K Barce přised Janíček, ústa plna písniček jako živý zpěvníček. Kol nich voní kvítím mez, šumí ženců radost, ples: dožínaná bude dnes. Janek, širák na kuráž, kolem dívky vine paž: „Rci, slíbenou kdy mi dáš?“ „Tu slíbenou voničku?“ „Tu slíbenou hubičku.“ „Sama nevím, Janíčku.“ „Nu tak si ji vezmu sám.“ „Ustaň: tatíček jdou k nám“ – „Nechť: k slíbené právo mám!“ 22