ROMANCE.

Josef Kalus

ROMANCE.
Jozefek – jedle vzrůst – Hanu pozdravuje, svit blaha kolem úst, Hana děkuje: vzplanou jí tvářičky jako dvě růžičky, v ňadrech se srdečko jak mlýnské kolečko roztancuje. „Jozefku, kudy jdeš?“ „Kácet ku hajíčku.“ „Máš na spěch?“ „Mám!“ – „Tak spěš!“ „Počkám na voničku, jest-li mi ňákou dáš“dáš.“ – „Dám, ale večer až.“ „Na trávu dojdeš?“ – „Snad.“ „Budu se ohlídat po tvém líčku.“ „Vždyť nevím, přijdu-li.“ „Přijdi dozajista: učiň mi po vůli!“ „Na bouři se chystá“chystá.“ – „Bouře-li zahučí, skryju tě v náručí.“ „Máš upřímně mne rád?“ „Jak se tak můžeš ptát? Mám, buď jista!“ „Tak přijdu!“ Vzrušená vběhne do chaloupky a volá blažená na psa, na holoubky, sobjímá matičku, zulíbá sestřičku, pak na trávu jde v les, kde milý šohaj dnes kácí doubky. 34

Básně v knize Valašské romance: