VÁNOCE.
Ó, vánoce, váš dech již cítím váti vzduchem!
Sníh tu tam polétá, a v třídách vře to ruchem,
od rána po večer se valí jimi davy,
jak nové krve proud a svěžejší a zdravý
by v města žíly vběh. Ó, jste tu, jste tu zase!
Tak dí mi vozů shon, rtů úsměv, šepot v hlase,
jas skříní výkladních, kde skvostů leží sláva,
řad krámků, cena kde se v závod vyvolává,
za okny jesličky i jablek řada v mechu
a v trhu stromků les, pln jehličného dechu.
A všecka záře ta, ten shon a kroky všecky
jsou tu, bys na večer mír v prsa zavřel dětský.
*
Zas býti dítětem! V ten večer roku jeden
se plížit dětských let ve ztracený svůj eden,
jenž zavát životem jak širá pole venku,
a v dětí jásotu již cítit za chvilenku,
jak pod tím kročejem vzpomínek teplých taje
ten sníh vám u srdce, jak ve snů dětských kraje
vás unáší to dál a vlhko v zrak vám vklouzlo!
To vaše heslo je, ó, vánoce, i kouzlo!
*
Již v mlze zapadlo kdes slunce celé rudé,
a tmí se... Vzplanula již světel záře všude
a v dlažbě vlhnoucí se zračí v chvějném lomu.
Však davy řidnou teď, to každý chvátá domů,
a za mžik bude klid. Již každé okno svítí.
Za chvíli za každým ruch hlasů bude zníti
a cinkot příborů a sklenic, zvonku znění
a praskot ořechů a dětí dovádění,
co jizbou šířiti se bude chlouba matky,
ryb vůně nakyslá a ovoce dech sladký.
A venku bude klid, až v ulic prázdno chladné
hlas zvonů vánočních svou slavnou písní vpadne.
*
6
Ó, vy, kdož chvátáte, kde teplá síň vás čeká,
boháči, gourmandi, jež kožešina měkká
a boa zahřívá přes drahocenné šaty,
co vám jen přinésti ten večer může svatý?
Vy, kteří máte vše, jste dneska stejně chudí
jak ti, kdož stojí tu na dlažbě, která studí,
zedráni, bez sousta a churaví a bosí,
kdož bědně chvějí se a o soucit vás prosí.
Jde večer, přijde noc, noc pokoje a míru,
a oni bloudíce o hladu v mrazném šíru,
jed v srdci, v oku zášt a zlobu lednou v tváři,
své pěsti zaťaté vám zvednou k oken záři.
Ach, ne, vy nesmíte jít kolem nich jak vždycky,
jen zrak svůj odvrátit a zívat apathicky;
kdos zadržel váš krok, tak lehký, kolébavý,
ať anděl to či cit, hlas jakýs vám teď praví:
Zde dar váš vánoční, jej vemte od těch chudých!
Svou otevřete dlaň a vemte z očí rudých
tu slzu radosti, jež přes tvář bídy stéká,
a její vděčný hlas, jenž zní jak hudba měkká,
vám srdce naplní svým teplem. Slza jejich
je skvost, jenž pláti vám vždy bude při kročejích,
a vaše démanty a vaše perly zblednou
před darem chudiny, před touto slzou jednou!
7