VÁNOČNÍ PÍSEŇ POTULNÉHO ZPĚVÁKA.

VÁNOČNÍ PÍSEŇ POTULNÉHO ZPĚVÁKA.
Bez domova, ženy a dětí jdu horem a dolem, prost pout, a bratr mi bezuzdný vítr, a druh můj veselý proud. Proč dnes jen stesk v duši se vkrádá a v srdci něco mi lká? Na nebi na sta hvězd hoří a v oknech světýlka. Ach, ovšem, vždyť Štědrý je večer, kdy pějí mír andělé a těm, kdož u krbu doma, mrak roztává na čele. Jak v krčmě pod houní ležím, zřím jasnou světnici, a muž v ní, žena a dítě a stromek zářící. Jak dítě radostí skáče nad krásou zázraku, a oči ženy jak září jak hvězdy v oblaku! Oh, vidím, zase je vidím, jak mha když se rozplyne, ty oči sladké a milé, ty na světě jediné. 30 Zda dnes, kdy pohlédnou oknem v tu mraznou dáli tmou, ty sladké, ty milé oči si zpěváka vzpomenou? Je půlnoc již. Zvony teď znějí tak z hluboka do noce, a ke mně jak když se kdos sklání a pohádky šepoce... Jak, slza? Oh, zpěváku hloupý, fí! to se nesluší! A houni svou starou jsem stáhl si vysoko přes uši. 31