VÁNOČNÍ ZVONY.

Antonín Klášterský

VÁNOČNÍ ZVONY.
Vánočních zvonů hlahol a ráz hvězdnatou nese se nocí... Vždycky rád poslouchám slavný ten hlas, srdce mi popadá mocí. Nad městem zní a hradem i vsí, nad krajem, sněhem jenž bílý, jako by srdce to horoucí tloukla v nich všecka v té chvíli. Srdce všech, širém kdo po kraji milují lid svůj i zemi, jako když do noci volají k bratřím všem hlaholy těmi. Žehnají míru, jenž líbá zem, prosí, by navždy už, svatý, zůstal tu, zůstal domovem, chránil nám města i chaty. O lásce mluví, jež tajemná betlemská ona je hvězda, jistě jež vede i za temna, každý krok s úspěchem sezdá... Vánočních zvonů hlahol a ráz hvězdnatou nocí se nese, tolik se lásky pro všecky nás o všecky bázně v něm třese. Otvírám dokořán okna svá. Co rok tak v chvíli té prodlím. Nebesa hvězdná jsou, zářivá. Za národ, za vlast se modlím. 36