Z ulice.
I.
Chléb, housky na vrch vyložili stolu.
Smál jsem se jejich tvaru, laškoval
a pekař také, u vchodu co stál,
když přišlo dítě, v očích slzy bolu
a v kapse peníz, možná poslední,
třesavá slova v ústech dítě mělo –
za krejcar housku mastnou, za dva slanou
a za pět peněz bílou mouku chtělo.
Šlo z krámu pak. Já vyšel k poledni,
kdy umíráček vedl na shledanou
matičku jeho, hladem utýranou...
Já ohlédnul se. Dítě to pro mámu
tam plakalo, kde u pekaře v krámu
chléb, housky na vrch vyložili stolu.
29
II.
Na ulici, prší-li, to vidím:
před krámy vždy květináče stojístojí.
Dneska prší: ale v listí roji
zmizel jeden: myrtu darmo slídím,slídím.
Myslím si, že láska k svatbě svedla
myrty listí ve svatební nach –
podívám se do vnitř: vedle v síni
ležela tam dívka na marách...
Ještě včera u dveří si sedla,
já šel kolem jako právě nyní...
Nevěřil bych tomu, kdo se zmíní,
ale sám když mezi květináči
po myrtě se dívám – to mi stačí.
Na ulici, prší-li, to vidím.
30