Za pultem země.
Za pultem země, v ruce vážky práva,
jež prokletí snad pavučinou kryje,
kmet dřímá. Věky se mu nedostává
juž překupníků, z kterých kupec žije.
Ten kupec žije přec však, ve snu věčném
obrazy skvostně kvetou v závody –
ba nevzpomíná ve úsměvu vděčném
na hloupé překupníky – národy.
Jsou ověšeny zbožím zdi, i k půdě
se zboží spjalo věčně pevnou páskou:
cnosť prodává, jež oděna je chuděchudě,
a světlo, rovnosť se sesterskou láskou.
Tu dobré leží zboží, zachovalé,
týž jas a teplo z něho hárá dnes,
ač leží věky, na témž místě stále,
ač dveře otevřeny v zimy děs!
Je malý krám, ba zboží nezříš ani,
toť oku holé nic – až přistoupneš-li blíže,
tvé oko umdlí ve skvostném tom plání
a blahem zmizí s duše tvojí tíže –
ty, jednotlivec, jenom jedním hledem,
jen dotknutím se vzneseš v naději
v zázračné výše světla po dni šedém
v ten kraj, kde slzy tíhu ztrácejí.
57
Tu moc má zboží, takou krásu skrývá
za pultem země, za nímž hlava kmetakmeta,
stříbrná věky, s rouchem spánku splývá
jak v tichu, v bouři, nepokoji světa.
Ten burácí a výská k němu z ulic
a posýlá sem záři požárů,
jež kmetu splývá, na tváři se tulíc,
po klidném těle chladně, bez žáru.
Jen chtít’ a z ulic křiklouni se sběhnout’,
probudit’ starce jednou ku prodeji,
jas jeho zboží všem by musil šlehnout’
z té duše, co z ní tmy a propasť zejí...
On prodá rád, on probudí se s chutí,
vždyť kupec je a – třeba k žití dost –
rád počinek má, ve svém krámě hnutí
a život, který veselý má host!
Jen chtít a dnešní svět by nebyl světem,
jen začít’ jeden, jiní půjdou sami!
V ten vejít krám, co voní věčným květem
a září věčně hořícími plamy!
Snad zbudila by se pak stará hlava
za plným krámem, nebýt’ náhody:
má v ruce vážky rovnosti a práva
a ke koupi zve všecky národy!
58