Za pultem země.

Za pultem země.
Za pultem země, v ruce vážky práva, jež prokletí snad pavučinou kryje, kmet dřímá. Věky se mu nedostává juž překupníků, z kterých kupec žije. Ten kupec žije přec však, ve snu věčném obrazy skvostně kvetou v závody – ba nevzpomíná ve úsměvu vděčném na hloupé překupníky – národy. Jsou ověšeny zbožím zdi, i k půdě se zboží spjalo věčně pevnou páskou: cnosť prodává, jež oděna je chuděchudě, a světlo, rovnosť se sesterskou láskou. Tu dobré leží zboží, zachovalé, týž jas a teplo z něho hárá dnes, ač leží věky, na témž místě stále, ač dveře otevřeny v zimy děs! Je malý krám, ba zboží nezříš ani, toť oku holé nic – až přistoupneš-li blíže, tvé oko umdlí ve skvostném tom plání a blahem zmizí s duše tvojí tíže – ty, jednotlivec, jenom jedním hledem, jen dotknutím se vzneseš v naději v zázračné výše světla po dni šedém v ten kraj, kde slzy tíhu ztrácejí. 57 Tu moc má zboží, takou krásu skrývá za pultem země, za nímž hlava kmetakmeta, stříbrná věky, s rouchem spánku splývá jak v tichu, v bouři, nepokoji světa. Ten burácí a výská k němu z ulic a posýlá sem záři požárů, jež kmetu splývá, na tváři se tulíc, po klidném těle chladně, bez žáru. Jen chtít’ a z ulic křiklouni se sběhnout’, probudit’ starce jednou ku prodeji, jas jeho zboží všem by musil šlehnout’ z té duše, co z ní tmy a propasť zejí... On prodá rád, on probudí se s chutí, vždyť kupec je a – třeba k žití dost – rád počinek má, ve svém krámě hnutí a život, který veselý má host! Jen chtít a dnešní svět by nebyl světem, jen začít’ jeden, jiní půjdou sami! V ten vejít krám, co voní věčným květem a září věčně hořícími plamy! Snad zbudila by se pak stará hlava za plným krámem, nebýt’ náhody: má v ruce vážky rovnosti a práva a ke koupi zve všecky národy! 58