K životu.
Hoch dorostl – šel tedy jako jiní,
šel v náruč žití, jak to každý činí,
než připraví se ku vážnému kroku –
hoch šel, jak motýl těkal pestrou síní,
kde v bazaru svět zboží má, jež stíní
i v světle jasném ukazuje oku.
Tou směsí zmámen, ztratil kolik roků,
nic nenaleznuv, kde by žíti zůstal –
na pevném místě, na místě tom vzrůstal –
jak motýl těkal, zavadil tu tady,
tu méně a tam víc o zboží vnady –
jas viděl, třpyt jak pozlátko, s nímž hrával
s tím rozdílem, že věcí těch byl nával.
Dva hlasy jeho provázely kroky:
ten první zněl jak svůdné lásky sloky,
jak jemná hudba do sluchu se kradl,
ten druhý divně zněl – ty byly soky –
neb druhý vábné zakřikoval toky,
jichž ozvuk ve sluch mladíkovi padl.
45
A mladík šel a horoval i chladl,
tu usmíval se věci zlaté chvíli,
tam jiné prchal v dálný obzor bílý,
tu políbil, tu strčil ve kout tmavý –
lét’ několik let jako motýl hravý
a všechno shlédnul, všeho hojně užilužil,
čím dál, tím méně chtěl, tím víc se tužil.
Až ku východu přišel, složil zboží,
co v bazaru si vzal, na skály loži
si oddechnul a leže, v paměť svedl
ty věci všechny, které za podnoží
si nesl v život a jež pílí zmnoží,
i ty, jichž nemá, jež jen cestou shlédlshlédl.
Jas ve snu se tmou se mu v obraz předl,
tak podivný, že chvílí hrůzou tmavou
mu ve snu líčil peklo mladou hlavou
a chvílí jasem zkvétající eden – –
zas slyšel hlas, však tenkrát jenom jeden!
Ne hudbou sladkou, silou vzrůstající –
co mluvil ve snu, to byl hlas ten hřmící...
„Viď: plný je krám světa, hochu milý,
a na vybranou věcí, že až zšílí
překupník, zvyklý na prostotu dětí – –
máť zlaté věci, odlesk stříbra bílý
i tmavé věci chová vzácnou pílí,
však v nitru každé ukryto jen smetí!
46
Ty’s prošel vše – nic samo nepřiletí –
to dobré, poznat’ jas i temno světa.
Než nyní vstaň a zboží v propasť smeta,
jdi, pracuj sám – a poznav chyby všeho,
ve zkušenosti času přežitého
pomahej sobě, celkovému ruchu
v svém nezkaženém, ve dřívějším duchu!“
Vstal mladík ten a cesty svojí plody
v krám světa plný vrátiv, bez nehody
svou práci začal, plnil ku všech blahu
a zkončil šťastně na života prahu,
pracuje duchem, myslí, která vznítí,
již měl, než vyšel do života k žití.
47