Jedou, jedou!
I.
Jedou, jedou, plný mají krám!
K městu jedou – ráno budou tam.
Koník frká, letě po lese –,
což, co veze, to se unese!
Než ty dvacet napočítáš v ráz,
letí v pole, po silnici zas!
Veze, veze zboží z perníku,
z medu, cukru radosť poutníků!
Veze, veze paní na voze,
ta má botky nové na noze!
Ta má stužky pestré na šatě
a má v kapse mnoho ve zlatě!
Že je stará, to jí nermoutí –
však si také skočí o pouti.
Jen když mladou mysl ještě má,
botky nové, šaty s pentlema!
35
II.
Zelená je louka, cesta šedá –
po té cestě prach se zvedá.
Jede plachta s vozem, jen se bělá,
před ní koní řada celá.
Dva vůz táhnou vojí za řemeny,
tři má vozka uvolněny.
Jedou, jedou, jedou silnicemi,
na trh jedou s těmi třemi. –
Zelená je louka, cesta šedá –
po té cestě prach se zvedá.
Jede koník z trhu, k zemi zraky –
tři mu vzali, druha taky.
Zvolna noha za nohou se zvedá,
i ten prach, kde cesta šedá.
36
III.
„Hý, hatou!“
Mrcha táhne povoz dříví.
Jak přepíná se, úzká záda křiví.
Jde vedle vozka, dýmku v ústech má
a ruce v kapsách modrou pod zástěrou.
Jen chvílí bičem koni jednu dá.
„Pr!“
Zkončila se jízda radostná.
Juž lidé dříví z vozu toho berou
a nesou dveřmi do krámu a složí
je vedle uhlí a jiného zboží.
Pan vozka mlčky dívá se a jí
kus chleba a kus masa po práci.
Kůň, který nejvíc o práci té ví,
jen stojí – od řemenů krvácí...
37
IV.
Pytlačil a lesní přišel k tomu.
Zabil ho, a teď ho vezou domů.
Což ten vůz! Tam za mnoho se složí!
a co vezou, to je také zboží.
Až ho lesní na úřadě složí –
„nebezpečný tulák!“ – bude zisk...
Juž to vidí! Jak mu za to zboží
úřad zlaťák za odměnu vtisk’!
38