Činžovní znělky.
Když k životu jsem spěchal s ideály,
jichž každý dost má, než ho pravda zbudí,
vypjal jsem tělo, s povznešenou hrudí
se díval ve prach, v kterém lidé stáli.
U brány osud zastavil mne z dáli:
„Tak nepospíchej! Hle! ti tam se nudí –
a pospíchali také! To je trudí,
že nemohou jít’ zpět, kde skočnou hráli!“
To zarazilo kroky, mladý plam – –
„Co za tvou radu, útěchu ti dám?“
„Měj v žití vůli – to mi za byt stačí – –“
Oh! vykročil jsem v život, vůle plný –
když jsem se chystal k činu, prachu vlny
se zvedly z druhých a mou vůli tlačí...
65
II.
Měl velký byt: moh’, do které chtěl říše.
Vsi byly jeho, zámek, pevné hrady,
lid náležel mu – všeho dohromady
měl hezkou řadu, když se to tak spíše.
Měl peněz dost a světem jezdil v pýše
a v nádheře, by podle přátel rady
bohatství, roucha ukazoval vnady,
když v rozumu a srdci bylo tiše.
Dnes dějiny ho k soudu pohánějí,
že nezaplatil činže, jak ji chtějí,
že ztratil marně dobu života.
Že nezbyl po něm ani vlásek činu –
leda ta kletba bídy, mrtvých stínů
a chudoba, již rodí robota.
66
III.
Ty, pane moudrý, kterýs máchnul rukou
a slovem lidi vyvolal jsi k boji,
své věhlasnosti, slávy svojí zdroji –
proč trpíš ty, co na dveře ti tlukou?
Jak psi tam kvílí, svíjejí se mukou,
bolestí, hladem, nemocí snad svojí...
Ty’s došel k bytu slávy – to dost stojí! –
co chtí s tou výčitkou svou hořkozvukou?
Hoď jim tam groš, ať ohřejí se krmí,
neb najmou byt, by odpočali sobě!
Co na tobě chtí? Sláva tvoje strmí
tak nad nimi jak slunce v denní době!
Co na tobě chtí? Kdo z nich něco ztratil,
když slávě své jsi za byt nezaplatil?
67
IV.
Pěknou si země chatu vystavěla
u moří, pouští, z plání, vrchů, dolů
a pronajala nájemníkům spolu,
jichž přišla na ni pro byt řada celá.
Ti namlouvali zemi slova smělá,
že splatí láskou, prací, prázdna bolu
že jimi zkvete štěstí ku vrcholu
a k spokojení, jež to štěstí dělá.
„Ne tak! To mnoho platu od vás pro mne!
Já spokojím se tím, když láska, práce
jak heslo přijde mezi duše skromné“.skromné.“
A rozešli se. Žijí dobře, sladce,
sám sobě každý, každý chce mít’ víc
a neplatili žádný dosud nic.
68