ČESKÁ CHALUPA.

František Kvapil

ČESKÁ CHALUPA. Své ženě.
Tak je tu: prostá, s usměvavým vzhledem, s doškovou střechou, na níž netřesk zraje, jdi přes práh, dávno vše jsi viděl předem, a přec vše zdá se ti jak odlesk ráje. Ta kolébka, stůl, obraz v rámci hnědém, ta přeslice, ten džbán, jenž květy hraje, vše, jak to vnuku dáno v odkaz dědem, zde před tebou, kus domácího kraje. Vždy skromně, v koutku... A přec, jako matka když na statné se jaré syny dívá, tak zdá se, k tobě hovoří ta chatka: – „Ty paláce, ten lesk, ten přepych, jemné ty skvosty zde, ta všecka krása živá, ten ruch, ta skvělosť – vše to vzrostlo ze mne!“ 9