DUDÁK.

František Kvapil

DUDÁK. Dru. Sigmundu Wintrovi.
Hej, dudáku! vem notu od podlahy, ať radosť jará duši zveselí! Zde skočit lze si, dupnout bez rozvahy, jsme doma zde a ve svém, příteli! Hraj, čin již velké korunován snahy, hraj, záštím nechť vře cizák vetřelý – co zasil děd, vnuk sklízí z parné dráhy, teď proč bychom si výsknout nesměli! Spusť dudáckou a světu vmetni v líce: – My byli, jsme a budem do třetice!... Však co tvé zvuky značí nepravé? Proč, dudáku, tvá nota teskně kvílí? – „Těch pláče, kteří, než jste zvítězili, v dnech těžkých klesli v nivě krvavé...“ 39
Básně v knize Z výstavních táček:
  1. SURSUM CORDA!
  2. ČESKÁ CHALUPA.
  3. PŘED PRŮMYSLOVÝM PALÁCEM.
  4. VÝSTAVA RŮŽÍ.
  5. KRÁSNÁ HOLANĎANKA.
  6. GUSLAR A DÍVKA.
  7. DĚTI NA VÝSTAVĚ.
  8. VE VINÁRNĚ GALLYHO.
  9. RŮŽE.
  10. TURECKÁ KAVÁRNA.
  11. KANCIONÁLY.
  12. NEZNÁMÉ S RŮŽEMI.
  13. JEŠTĚ NEZNÁMÉ S RŮŽEMI.
  14. ČESKÉ GRANÁTY.
  15. NEBEZPEČNÁ.
  16. SVATÁ NOC.
  17. ZASE NEZNÁMÉ S RŮŽEMI.
  18. VENUŠE MILOSKÁ.
  19. DUDÁK.
  20. VÝSTAVA V NOCI.
  21. PAPYRUS.
  22. VLAŠTOVČÍ HNÍZDO.
  23. STÁLE NEZNÁMÉ S RŮŽEMI.
  24. ČÍŠE.
  25. FONTAINE LUMINEUSE.
  26. UTOPENCI.
  27. ŠPAČCI.
  28. MINOTAUROS.
  29. V ČERVÁNCÍCH.
  30. OTČE NÁŠ!