ČESKÉ GRANÁTY.

František Kvapil

ČESKÉ GRANÁTY. Své sestře Antonii.
Když zemí šlehl sopečný blesk žhavý, tu ztvrdly, krůpěj krve, rovněž v skálu. Však žár v nich zbyl, ten plane ohněm lávy a ven chce trysknout ze rmutu a kalu. – Můj národ, výhní osudů jda lkavý a mrskán bičem, hyna od úpalu skryl v slzy vzpomínku své moci, slávy a den kdy přijde spásy, čeká v žalu. Ten oheň granátu své pouto zkruší, zas tryskne, živá jiskra, k nebi směle, jak fénix s novou obrodí se duší. – A národ můj? Ty slzy jeho vřelé nechť v čin se změní, bude vše, co tuší, a z rabů vstanou lidstvu Spasitelé! 27
Básně v knize Z výstavních táček:
  1. SURSUM CORDA!
  2. ČESKÁ CHALUPA.
  3. PŘED PRŮMYSLOVÝM PALÁCEM.
  4. VÝSTAVA RŮŽÍ.
  5. KRÁSNÁ HOLANĎANKA.
  6. GUSLAR A DÍVKA.
  7. DĚTI NA VÝSTAVĚ.
  8. VE VINÁRNĚ GALLYHO.
  9. RŮŽE.
  10. TURECKÁ KAVÁRNA.
  11. KANCIONÁLY.
  12. NEZNÁMÉ S RŮŽEMI.
  13. JEŠTĚ NEZNÁMÉ S RŮŽEMI.
  14. ČESKÉ GRANÁTY.
  15. NEBEZPEČNÁ.
  16. SVATÁ NOC.
  17. ZASE NEZNÁMÉ S RŮŽEMI.
  18. VENUŠE MILOSKÁ.
  19. DUDÁK.
  20. VÝSTAVA V NOCI.
  21. PAPYRUS.
  22. VLAŠTOVČÍ HNÍZDO.
  23. STÁLE NEZNÁMÉ S RŮŽEMI.
  24. ČÍŠE.
  25. FONTAINE LUMINEUSE.
  26. UTOPENCI.
  27. ŠPAČCI.
  28. MINOTAUROS.
  29. V ČERVÁNCÍCH.
  30. OTČE NÁŠ!