FONTAINE LUMINEUSE.

František Kvapil

FONTAINE LUMINEUSE.
Tříšť paprsků jak duha obrovitá se zdvihla k výši, plamen vše a jas, zde v křišťálový zvon své proudy splítá, tam chrlí jaspisy, tu zlato zas. –Tříšť nadějí, jež víra lidu skytá, zas vzletla k nebi, slyším jejich hlas, vím, každý úzkostně jak chvíle sčítá, a s chvěním ptá se ret: „Kdy přijde čas?“ Tříšť paprsků se drtí, láme, zdírá, než tušíš, ztaje v tisíc krůpějí a světla pohasla, zas tma kol čirá. – A naděje?... Ne! Víme vždy, co chceme, kde vůle jest, čin roste z nadějí – nám patří budoucnosť, my nezhyneme! 48