PŘED PRŮMYSLOVÝM PALÁCEM.

František Kvapil

PŘED PRŮMYSLOVÝM PALÁCEM.
Zní hudba, kol se pestří steré davy, zde vše, co v Praze „chic“ a „high life“ jest, hled každý jiskra a kde krok se staví, smích zvoní, žert a jásot se všech cest. Tu švihák dívce do ouška cos praví, lev Příkopů, co slovo, každé lest, tam dělník jde, jej ruch ten neunaví, ví, patří mu jak díla znoj, i čest. 10 Směs nádherná se vlní v bujné pýše, vždy rychlej bije srdce, plane hruď... A na vše Jiří král zří dolů s výše. Co myslí si? Ó, jist jsem, že mu s retů ten plyne vzdech: „Vždy slovo skutkem buď a že jsme, bohdá dokážeme světu!“ 11