ZÁLUDNÁ SKÁLA

Emanuel Lešehrad

ZÁLUDNÁ SKÁLA
Teplé ticho v jizbě. Přepadá mne spánek – Noc – jsem na lučině smavých květin – míle vzdálen Prahy. Nad mou hlavou roste skála, jež se chvěje. Ochromený hrůzou jsem jak přibit k zemi. Někdo prchá; ječí vyděšeně – Zasažený střelou řítící se skály 15