V TAJEMNÉM BORU

Emanuel Lešehrad

V TAJEMNÉM BORU
Kdys vyšel jsem si zvečera, šel opuštěnou stezkou a zatoulal se přes půlnoc; přec jsem se neuklidnil. Tu ve snění jsem zbloudil v bor (byl zorou prozářený) a rudovláska seděla tam na lavičce z větví; i zaslech jsem ji mysliti: „Kam, prochazeči, jdete?“ 42 „K vám“vám,“ zašept jsem..jsem... Pak procitl. Sen zapomněl jsem v jitru. Jar sedm zvadlo..zvadlo... U krbu sním po boku své ženy. Tu, jak ji líbám na čelo, zřím rudý magnet očí a slyším povědomý hlas: „Kam, prochazeči, jdete?“