OSIŘENÍ

Emanuel Lešehrad

OSIŘENÍ
Odpočíváme na fialkovém břehu: v pohledech plynou dny-vlny. Neboj se, dívko, potop se mnou do řeky ruce. Jak to blaží. 43 Opodál, podle proudu, táboří mládež, koupá se, směje, laškuje, hlučí, po sobě stříká..stříká... Vymykáš ruku z mé dlaně. Slyším prchati krůčky. Za nimi zhasíná zeleň. Srdce čís’ vzlyká. Samotář na zpustlém břehu: před ním tekou dny-vlny