FANTOMY

Emanuel Lešehrad

FANTOMY
Pláň stíny zkropena. Jen v stuze úplňku se kreslí křoviny a blýskne jezero jak gigantický disk, jenž vržen v tmu. 53 Mne objal děs, dech se mi zatajil ve strašné úzkosti, jež srdce sevřela – a oči civěly na ono jezero, jež bdělo hrozivě. Vtom spatřil jsem, ve mžení měsíčném, svou trudnou minulost, jak s němé hladiny se vážně zvedala, jarjak zhořklé iluse a ztroskotané sny. A nocí nevlídnou zněl jejich přísný soud: nad vším, co zmeškal jsem, co v květu zlomeno, ač v nitru vyrostlo ve chvíli nadšení, kdy duše zpívala..zpívala... Tu žalost bezcitná mi lebku proťala – Pak svítal den