SLUNCE Zlomek eposu „Svatba se sluncem“ V dalekohledech nesčetných očí se zračí,myšlenkou září,prolíná tvorstvo,se Vším se snoubí,z křtitelnic moře pije,pomáhá každé rostlině na svět,rozkvétá v barvách kamenů stejně jak sadů neb duhy,uzrává v plodech,ohřívá Zemi životním teplemjako matka své mládě,promlouvá v sopkách,učilo člověka vznítit prvotní jiskru,by posléze k žárovce dospěl,zalidnil zemi,zbudoval města a ovládl vodstvo,mocí i věděním vzrůstalna pána světa,zatím co v ohromné dálcesluneční obrhoří jak strašlivá výheň,oceán žáru,dynamo kosmuplamenné výbuchy metáv bezmezný prostor,51s věrnou mu soustavou planetjako se sborem chrámových bajadér kroužíokolo ještě většího, vyššího Slunce52