V ZAJETÍ JIHU
Zelenomodrá růže mořské zátoky kvete,
v pohledech plují lodi,
lodníci zakotvili v janovské krčmě,
kouří z lulek jak křižník,
s pevniny po mně lasem hodila vinná réva,
přitáhla mne až k Pise,
do šikmé věže,
na její vrchol,
ale chci odtud,
každý vězeň má úniku právo,
Florencie zpíjí mne obrazárnami,
v sienském dómu se zpovídám z budoucích hříchů,
kajícně putuji k Assisi,
zaniklé stopy svatého Františka líbám,
jsem vyhladovělý postem,
pomerančové hájky zvou mne k obědu v Římě,
poznávám trosky caesarů sídla,
jistě zde za starověku prožil jsem velikou lásku,
neboť nezřím dnešního Říma,
vidím zdi Kolossea,
v něm křesťanů jatky,
také jdu umřít
do Neapole,
všude však nový život mne vítá,
záliv se rozvírá slunci jako kouzelná kniha,
v pozadí Vesuv dýmá z podsvětné dílny,
53
parníkem jedem’ na Sicilii
k Syrakus dávným hradbám,
před nimi zuří námořní bitva,
řecké galéry hoří,
vzníceny rukou Archimedovou,
moře se vzdouvá,
řítí se na mne,
z něho se chtivá chapadla vlní,
chobotnic útok,
Scyla,
tuším svůj konec, žehnám se křížem,
jsou to však pouze závity lasa,
které zas za mnou vyslala vinná réva
a přitahuje mne,
blahého vězně,
k srdci země, jež věnčí se žhavými zpěvy,
sladkými plody a díly uměleckými,
nad jejímž horstvem se klene blankytné nebe
jak román latinské rasy
54