MÁ PODOBIZNA ZAVĚŠENÁ NA ÚBOČÍ APENIN

MÁ PODOBIZNA
ZAVĚŠENÁ NA ÚBOČÍ APENIN
V zrcadlech zeleně, moře zkoumám svůj obličej, v kterém Život rýsoval mapu, na níž vyznačil bitvy, plavby a pouti, jež dokončil jsem neb začal, pleť hnědá jak zemská hrouda, líbaná múzami věrně, oči jak studnice v poušti, karavany snů, zjevů tiší z nich žízeň, fata morgana, v sluchových slujích hnízdí zvuky jak ptáci zpěvem Zem’ oslavující, chřípě mé ssají pasáty vzduchu nitro zúrodňující, čelo mé strmí jak hora, zasněná nad hlubinami, rozkvetlá ve výši sněhem, k nížině vybíhající v obočí háje, pod ním vře duchovní oheň, v kterém se myšlenky, dojmy, pocity taví, obrazy vytvářejíce, poklad slov, tónů, které z úst přístavu plují na lodích řeči na moře vnějšího světa. 55 Nejníže brada jak skála, možná i pevnost, Gibraltar, k činu moc prozrazující, nejzazší hlídka tváří. Pod obličejem jsou ruce, bezperá křídla, dumají v posvátném jasu hlavy a srdce (ó, jak člověk je chrámem!) rozpiaty k nebesům někdy v očekávání krásy, akordu básnické lyry, nejvíc však sepiaté vroucně v modlitbě k Prazdroji Všeho, z nějž tryská vesmírná síla, za milost tvůrčího ducha, zdar mého díla [56] – MOŘE TLUMENĚ ZPÍVÁ –
[57] BÁSNICKÉ DÍLO EMANUELA Z LEŠEHRADU SVAZEK VIII Symfonie nového života ŠKEBLE OCEÁNU vznikla v letech 1932–33 v Praze a v Ravenně a byla přiřaděna k soubornému vydání
Vytiskla knihtiskárna „Orbis“ v Praze pro nakladatele Aloise Srdce v Praze 1934
E: jf; 2004 [59]