KDYŽ JSME SPOLU ČETLI:

Adolf Bohuslav Dostal

KDYŽ JSME SPOLU ČETLI: „...ta pohádka je stará, stará, stará!“ Jar. Kvapil: Liber aureus.
„Ta pohádka je stará, stará, stará!“ – – A přece znova my ji čteme spolu, a přec z ní ssajem teplou vůni jara, dva bílé květy na jediném stvolu. Má duše přec ji šeptat bude stále, a do modliteb našich bude pláti. – – Viď, my se máme rádi neskonale! – Ta pohádka se v našich srdcích vrátí. A jednou šťastni vzpomenem si na ni, jak dnes ji čteme v nadšení a pýše – to pak už bude slunce v zapadání, a růže zvolna dokvetou nám tiše. [10]
Básně v knize Touha:
  1. V měkkém a nadšeném, tichém snu básníka
  2. KDYŽ JSME SPOLU ČETLI:
  3. Ve květu, ve květu od jara ku létu
  4. MELANCHOLIE VEČERA.
  5. Ať přijde temno v budoucnu kdysi
  6. V ta místa, kde jsem líbal tebe
  7. STARÁ POHÁDKA.
  8. IMPROVISACE.
  9. Cítíš to stesknutí v mlhavém odpůldni,
  10. Ty ke mně nevejdeš, až tvoje jaro vzplane,
  11. PECCAVI.
  12. MELODIE SMUTKU.
  13. UKOLÉBAVKA.
  14. IMPROMPTU.
  15. Víš, to bude jaro, plné vůně bude,
  16. V KVĚTNOVÉM RÁNU.
  17. ROMANCE.
  18. PÍSEŇ V LETNÍ NOCI.
  19. PÍSEŇ.
  20. NOCTURNO.
  21. MOTIV EROTICKÝ.
  22. PODZIMNÍ MELODIE.
  23. Jsem už touhou všecek mdlý
  24. Vím, je to marné! Ještě se nerozednilo,
  25. MOTIV VÁŠNIVÝ.