PECCAVI.

Adolf Bohuslav Dostal

PECCAVI.
Blátivou ulicí vlekl jsem mdlé svoje tělo, mlhavý déšť se mi truchlivě na šaty věšel, svítilen světlo se žlutavě tu a tam chvělo, nikdo té chvíle tou zamlklou ulicí nešel. Piana tóny mi chvílemi zazněly duší, chvílemi smích se v ní ozval, tak protivný nyní, znavený, zhnusený šel jsem tou ulice hluší, slyše své kroky znít o rouleaux výkladních skříní. Náhle se divoká bolest mi do duše vryla: jméno tvé čisté kdos tichounce zašeptal ve mně; plakala duše má, plakala cudnost má zbylá, na dně mé bytosti jen se cos chechtalo temně. [25]