Ty ke mně nevejdeš, až tvoje jaro vzplane,

Adolf Bohuslav Dostal

Ty ke mně nevejdeš, až tvoje jaro vzplane, Ty ke mně nevejdeš, až tvoje jaro vzplane,
 bych spálil žárem svým tvůj nejkrásnější květ, bych v prázdné nitro své a touhou rozsápané skvost drahý s hlavy tvé v divokou oběť vmet’. Jsi božská v ženství svém a v čistotě své velká, a zázrak tvůj já sotva chápat dovedu, pláč nocí zoufalých v tvé duši ještě nelká, jen melodický zpěv tam zazní k posledu. [23] Já báseň nádhernou, již tvoje mládí zpívá, přec nikdy v žití svém nepřečtu docela, mé oko planoucí jen za tebou se dívá: ty nikdy nepřijdeš, bys u mne shořela. A nechoď ani blíž. Jsi pro mne svatá příliš. Ať zbude vůně tam, kde kvetl život náš. Ten žár, jenž vzplane vždy, když na hruď mou se schýlíš, tu vášeň divokou, je líp, když nepoznáš. 24
Básně v knize Touha:
  1. V měkkém a nadšeném, tichém snu básníka
  2. KDYŽ JSME SPOLU ČETLI:
  3. Ve květu, ve květu od jara ku létu
  4. MELANCHOLIE VEČERA.
  5. Ať přijde temno v budoucnu kdysi
  6. V ta místa, kde jsem líbal tebe
  7. STARÁ POHÁDKA.
  8. IMPROVISACE.
  9. Cítíš to stesknutí v mlhavém odpůldni,
  10. Ty ke mně nevejdeš, až tvoje jaro vzplane,
  11. PECCAVI.
  12. MELODIE SMUTKU.
  13. UKOLÉBAVKA.
  14. IMPROMPTU.
  15. Víš, to bude jaro, plné vůně bude,
  16. V KVĚTNOVÉM RÁNU.
  17. ROMANCE.
  18. PÍSEŇ V LETNÍ NOCI.
  19. PÍSEŇ.
  20. NOCTURNO.
  21. MOTIV EROTICKÝ.
  22. PODZIMNÍ MELODIE.
  23. Jsem už touhou všecek mdlý
  24. Vím, je to marné! Ještě se nerozednilo,
  25. MOTIV VÁŠNIVÝ.