IMPROMPTU.

Adolf Bohuslav Dostal

IMPROMPTU.
Ó nerozpínej bílou náruč svou, já duši mám tak divně bolavou, pojď se mnou hledět do večerních mlh, já nevím proč mi zrak tak náhle zvlh’. Můj božský sne, můj světlý anděli, my spolu ráj jsme kdysi viděli, a přece jen přes naše objetí cos letí vždycky jak stín prokletí. [30] Cos v hodině, kdy touha splněna, vždy ve hlubinách duše zasténá, jen jeden dlouhý vzlyk a stlumený, oh duše má, leč ráj je ztracený. Ne, nerozpínej náruč svoji dnes, tu pohádku mi jenom dopověz o hvězdných nocích, vůni jasmínu a věčném štěstí – pak nechť zahynu. 31
Básně v knize Touha:
  1. V měkkém a nadšeném, tichém snu básníka
  2. KDYŽ JSME SPOLU ČETLI:
  3. Ve květu, ve květu od jara ku létu
  4. MELANCHOLIE VEČERA.
  5. Ať přijde temno v budoucnu kdysi
  6. V ta místa, kde jsem líbal tebe
  7. STARÁ POHÁDKA.
  8. IMPROVISACE.
  9. Cítíš to stesknutí v mlhavém odpůldni,
  10. Ty ke mně nevejdeš, až tvoje jaro vzplane,
  11. PECCAVI.
  12. MELODIE SMUTKU.
  13. UKOLÉBAVKA.
  14. IMPROMPTU.
  15. Víš, to bude jaro, plné vůně bude,
  16. V KVĚTNOVÉM RÁNU.
  17. ROMANCE.
  18. PÍSEŇ V LETNÍ NOCI.
  19. PÍSEŇ.
  20. NOCTURNO.
  21. MOTIV EROTICKÝ.
  22. PODZIMNÍ MELODIE.
  23. Jsem už touhou všecek mdlý
  24. Vím, je to marné! Ještě se nerozednilo,
  25. MOTIV VÁŠNIVÝ.