Slzy luny.

M. Brodský Vítězslav J. Hálek Adolf Heyduk V. Lánský Rudolf Mayer Jan Neruda Anna Sázavská Žofie Karolína Světlá Josef Barák J. E. Miletinský Božena Němcová Jan Palacký K. S.

Slzy luny.
V tajemný bol se půlnoc potopila, a luna dojmuta osamělostí, tři žhavě hořké slzy vyronila, jež v noční klín dopadly – do temnosti. Zachvěl se květ a noční temno slouchá, koho božská rosa oblažila. První krůpěj vnikla v nebezpečné květy, kterých pěstí rhododendron; běda včelce, jež z něj rosu pila, běda tomu, kdo ty medy zkusil – šílenost se v jeho ňádra vryla, temná noc se nad ním rozhostila, duši pokryly mu mraky věčné! – Druhá krůpěj, kterou luna slala, skanula do ňader kvílící vióly a vióla v snění započala pění, že se příroda tou písní rozplakala, že se v tajemném tom bolu zakochala. 8 Do ňader lastury třetí krůpěj padla v požehnané chvíli – a ňadra usvadla. Ale z bolesti té v luzné noci zrodila se perla tou nemocí; perla věčná, hvězda svatá – shasla luna touhou zňatá – shasla bolest; krásné ráno bylo perlou nám podáno – a té perly jitro krásné to nám nikdy neuhasne.