Znělky noční.

M. Brodský Vítězslav J. Hálek Adolf Heyduk V. Lánský Rudolf Mayer Jan Neruda Anna Sázavská Žofie Karolína Světlá Josef Barák J. E. Miletinský Božena Němcová Jan Palacký K. S.

Znělky noční.
I. Již dlouho trvá všechno v mlčení, tak všechno v blahém nočním míru stojí, že mír ten srdce tluk se rušit bojí, a sama duše stane v myšlení. Tak klidno vše – jen hvězdy v toužení se divném jedna k druhé oužej pojí a jejich záře s vlnou spící brojí, jakby ji budit chtěla ze snění. Snad by jí ráda sny své povídala, neb snad chce usnout blahým lásky snem a nemá místa, kdeby klidně spala. Mým srdcem opět dávná touha vane a z ňader bol se vine povzdechem, zní tichou nocí – kde as, kde as, stane?! II. Tajemství velké v hvězdách uzavřeno, jež vyzpytovat lidský duch nemůže, dokud ho země k sobě vine úže, a dokud z povzdálí jen zří své věno. Kam cesta má a co mi usouzeno, až smrtí zvadne života mi růže, 31 zda budu v sobě dokonalé bůže dlít v říších, z kterých vyhnaná jsi změno? – Či růže odkvete, by opět zkvetla, a zvadla pak a opět vykvetala? Tak ptám se hvězd – němá jsou jejich světla. A v tajemných kdo črtách čísti umí, zdaž, co tam neviděná ruka vpsala, zdaž kdyby přečet’, tomu porozumí? – III. Jak divuplná noc, jak velekrásná, když nad tou zemí tichnoucí vychází, nesmírná jako moře beze hrází, v němž z lodí sterých září světla jasná; kdy ku zemi se skloní tmavořasná a v každé kvítko slzný demant sází, a šírošíré světlé stíny hází, vše vábíc na svá ňadra mírospasná – Když všechno v snivém polosvětle plyne: tu v srdci sladko mi a přec tak bolno, že nevím, bol kde začal, slasť kde hyne; v předivné snění myšlení mé taje: jak světlům nočním, tak mé duši volno, jíž tušení věčného míru vlaje. 32 IV. Milenko má, ty noci tmavá, tichá – tak jemná, jakobys jen blažit chtěla, pro všechny boly hojných léků měla, ztiš srdce mé, jež v divné touze vzdychá. Má duše – snad že na svět přišla lichá – se marně po soucitu ohlížela, jen ty’s jí – jejím snům jsi rozuměla – hojící láska na ni z tebe dýchá. Nezkojnou touhou k tobě duch můj hárá, v tvých hvězdách hledá mír a pravou vlasť, zde boj mu jen – a z toho lid mne kárá. Milenko jediná, mně přisouzená, obejmi mne, nechť poznám lásky slasť – smrť spojí nás a ty jsi moje žena.

Básně v knize Máj: