Ubohá cikánka.

M. Brodský Vítězslav J. Hálek Adolf Heyduk V. Lánský Rudolf Mayer Jan Neruda Anna Sázavská Žofie Karolína Světlá Josef Barák J. E. Miletinský Božena Němcová Jan Palacký K. S.

Ubohá cikánka.
K pahorku se žene lidu dav, až se prach v kotoučích zdvíhá; nad tím vlnícím se mořem hlav sloup se v ranní mlze míhá. Odsouzenci umíráčkem zvoní, jejž zde ku popravě vedou – brzy on svou bujnou hlavu skloní: potěš bůh tu ženu bledou! Jako vzteklý počíná si lid, hroze pěstí odsouzenci – na jeho však čele trůní klid, ač se vidí v divném věnci; smutně časem ohlédne se po ní, jižto v patách za ním vedou – brzy on svou bujnou hlavu skloní: potěš bůh tu ženu bledou! 24 Ona kráčí strastí sklíčená pevně za svým povoláním, v žití, v smrti s chotěm spojená, nevzrušená lůzy láním; onť svým životem se zastal o ni, s ním kráčela slastí, bědou – brzy on svou bujnou hlavu skloní: potěš bůh tu ženu bledou! Vždyť to srdce věrné seznala na bludné po vlastech pouti, smělá páž ji smrti vyrvala, když jí bylo utonouti. Mnohou hladu trýzeň snášel pro ni s usměvavou tváří snědou – brzy on svou bujnou hlavu skloní; potěš bůh tu ženu bledou! Že prý zalknul čárem skot i brav, bouří lid se pověrčivý; že se dotknul lupem cizích práv, žádá krev lid pomsty chtivý; trest je vyřknut, hrozný proň i pro ni: aby zřela, ji sem vedou, jak choť její bujnou hlavu skloní; potěš bůh tu ženu bledou! Když svatební hody slavila při zpěvu a při cimbálu, když s ním v kole rodném tančila za lonského slunce palu, 25 věstila jí baba pod jabloní: „Pro tvou radosť rakev předou!“ Brzy on svou bujnou hlavu skloní: potěš bůh tu ženu bledou! Zasmála se tehdy cikánka věstbě baby závistivé, a na prsou svého kochánka snila po čas ráje lživé. Ráje lživé odkvetly již pro ni, a teď manžela jí na smrť vedou – manžel klidně bujnou hlavu kloní..kloní... potěš bůh tu ženu bledou. 26 Rudolf Mayer.