Stopy ve sněhu.

Jan Calvi Irma Geisslová František Chalupa Václav Alois Jung Josef Kalus Antonín Koukl František Věnceslav Kvapil Karel Lenský Otakar Prokoš Gustav Smolík František Stupecký Alois Škampa Antonín Šnajdauf Antonín Trnavský František Ulrich Emanuel Zítek Ladislav Zvaljevský

Stopy ve sněhu.
Paprslek kmit se v tiché doubraviny a mocí kouzla změnil ve rubíny nade mnou sněhy v temných haluzích, a třpytných větví zapletené stíny k mým nohám tiše padly ve kruzích. Sám kráčím v háji s nakloněnou hlavou, mé myšlenky se v dálku rozletly a jako sněhy kolem září hravou ve snivé hrudi v duhu rozkvetly. Kam vede cesta? – Kolkolem sníh leží. Hle, malých nožek stopa v dálku běží, dvou dívčích nožek, jež tu kráčely. Sníh nezavál ji, dosud zcela svěží mně kyne dále v lesklém úběli. K těm stopám sobě kreslím nožku bílou i měkké tílko, oval ramene – krev moje v ňadrech proudí kouzla silou a hlavou letí touhy plamenné. 43 Ó veď mne, stopo, v náruč víly vnadné! Sníh kolkolem a sněhy jsou tak chladné! Snad okřeju zas v teplém objetí; snad s tmavých očí slunka záblesk padne a v srdce mého sněhy zaletí! – – – Hle, nové stopy – ku dívčím se pojí... to muž se potkal s dívkou tajemnou. Ó rozumím! a hlavu klopím svoji: mou laňku někdo lapil přede mnou. 44