Idylla stezky.

Jan Calvi Irma Geisslová František Chalupa Václav Alois Jung Josef Kalus Antonín Koukl František Věnceslav Kvapil Karel Lenský Otakar Prokoš Gustav Smolík František Stupecký Alois Škampa Antonín Šnajdauf Antonín Trnavský František Ulrich Emanuel Zítek Ladislav Zvaljevský

Idylla stezky.
U řeky v stínu vrb se ztrácí stezka bílá, již večer pokaždé svým dechem porosí; níž po ní k vodě pít laň chodí jako víla, jež za dne opodál spí tiše v rákosí. Zde písně hledaje jsem kdysi v podjesenipodjeseni, má snivá jiřičkojiřičko, Tě uzřel poprvépoprvé, jak v šeru u vody jsi stála v zamyšlení, líc k zemi skloněnou, jež plála do krve, a když mne zradila sněť suchá svojím šustem, tys v náhlém leknutí svůj cudný zvedla zrak a ohlédnuvši se tou stezkou v křoví hustém jsi prchla přede mnou,mnou jak vyplašený pták. Tak zvolna v samotě zde zkvetlo naše štěstí a láska ve prsou svým teplem později jak vonný amaranth v tmě stinných ratolestí a útlá sněženka pod bílou závějí. 56 Jak často pospolu zde v slavném tichu stromů, kam dříve svedl nás jen rozmar náhody, my dlouho trvali a smávali se tomu, jak slípky v rákosí si hrály u vody, a v temnu večerním si šeptajíce tiše mhy vodní vídali jsme táhnout přes pažit a laně bázlivé jsme zřeli ze své skrýšeskrýše, jak v tlupách za sebou šly z lesa k řece pít! Jak dítě nevinné já těšil vždy se na to, že v tichý podvečer tam shledáme se zas, až slunce klesne v sen a mráčků smavé zlato plát bude na nebi jak ples z Tvých dlouhých řas, že blažen bez konce pak v bouřném srdce tluku Tě sladce obejmu a zlíbám, dítě mé, a jemně přitisknu Tvou malou, bílou ruku na chvějící se hruď – a šťastni budeme! – A když mne po letech v ta místa zavál čas, jen truchlé vzpomínky tam přišly ke mně zas, sny ztichlých ňader Tvých z té krásné idylly jen v prostých písních mých se ke mně vrátily. 57

Básně v knize Máj: