Poslední páže.

Jan Calvi Irma Geisslová František Chalupa Václav Alois Jung Josef Kalus Antonín Koukl František Věnceslav Kvapil Karel Lenský Otakar Prokoš Gustav Smolík František Stupecký Alois Škampa Antonín Šnajdauf Antonín Trnavský František Ulrich Emanuel Zítek Ladislav Zvaljevský

Poslední páže.
Zjev staré panny závistivý je čas, jenž v divém hněvu svém se skrání světa půvab snivý zahání čínským vějířem. Proč v skříni úšklebnými slovy svál střevíčků mých svůdný vděk a růžový šat atlasový i kouzlo bílých punčošek? Juž zanedbán vlas kadeřavý, ni lící nádech růžovýrůžový, ni velkých očí pohled žhavý víc štěstí snů mých nepoví. Krok pružný v pohřební se mění; jak rád bych jásal: zůstanu! a v touze po Tvém políbení snil všecka kouzla romanu! 69 V té próse jak je možné žití? Vím: nad svět, který stopen v stínstín, dnes ještě v hvězdné mlhy síti se vznesu, zářný cherubín. Však dříve, v očích smutku clonu, v rtech upomínek drobný smích, Tvůj slíčný obraz v medaillonu chci skrýt si ve svých perutích! – Zjev staré panny závistivý je čas, jenž v divém hněvu svém se skrání světa půvab snivý odhání čínským vějířem. Proč pavučinky v sny mi věsí? Dnes žárlivostí bláhovou mně kázal k zdobě pří processí nést tlustou svíci voskovou. 70