Mé srdce.

Jan Calvi Irma Geisslová František Chalupa Václav Alois Jung Josef Kalus Antonín Koukl František Věnceslav Kvapil Karel Lenský Otakar Prokoš Gustav Smolík František Stupecký Alois Škampa Antonín Šnajdauf Antonín Trnavský František Ulrich Emanuel Zítek Ladislav Zvaljevský

Mé srdce.
Mé srdce – kaple opuštěná, ukrytá v šerých lesů báj: s té strany život, skalní stěnastěna, a s oné snů mých svatoháj. Zde tichá šeř. – Jen podle dveří, kde vzpomínek se břečťan pne, dech naděje kdys lístky zčeří v dál nesa zvěsty tajemné. Neb časem paprsk minulosti, jenž s fantasie květy hrál, pozlatí rovy, jež tu hostí tak mnohý mládí ideál. A jindy slavných činů stopy, co vonný kadidlový dým, nad kryptou nadšení se vzchopí a plynou k výším oblačným. 48 A klidno zas. Jen když se hnána bouř osudu sem nachýlí a zhoubu metá rozpoutána, zvon citů smutně zakvílí. Neb útrap kámen s žití skály když v střechu kaple zabuší – neb duch můj splyne ve chorály, se ticho svaté vyruší. Před Madonnou mou v kráse nové však ať klid je, či bouře zlá – ve tužeb lampě křišťálové mé lásky věčné světlo plá! 49