Asyl v lese.

Jan Calvi Irma Geisslová František Chalupa Václav Alois Jung Josef Kalus Antonín Koukl František Věnceslav Kvapil Karel Lenský Otakar Prokoš Gustav Smolík František Stupecký Alois Škampa Antonín Šnajdauf Antonín Trnavský František Ulrich Emanuel Zítek Ladislav Zvaljevský

Asyl v lese.
Dík, pouta strhána, jsem ptákem volných chvil! let drobných křídel mých spár města unavil, jdu k tobě, starý druhu! chci rosu ňader tvých, pít štědrý vůně dech, v tvých sosnách stemnělých rád usne každý vzdech, jež vroubí tebe v kruhu. Tak v míru pod strání, v svém lůžku na mechu od rána k západu bych slýchal bez dechu, jak čilý pták si zpívá; chci vábit srny v luh, v jich očka spanilá se dívat z úkradí a honit motýla, jenž na květech se kývá. A za ním v skaliny, přes můstek v mladý sad se brodit ve stružkách a nořit v mlází chlad a znaven vedrem kraje pít z čistých studánek pol skrytých v kapradí, v nichž s větví spletených svit modra dovádí a s muškami si hraje. 64 A večer z dálky brav když zvoní v úpadu a bílé obláčky jdou zlatem západu, jdu v lesa kraj se klásti; chci zírat v údolí a zvednout stařenu, jež klesla pod tíží a v režnou halenu jí vkládat suché chrastí. Jsi stařičký můj druh! co vůkol krasší jest nad šero nocí tvých, nad třpytnou záři hvězd, když nekonečnem pílí stín vzbudit v studánce a v bílé kůře třpyt a s roji světlušek v kruh spřádat zlatou síť v kmen padlý, poloshnilý? V svém letu k hrobu má sněť míru každý z nás, však v svaté hloubi té zde stišme všichni hlas, z té vlahé vůně květné nad tůní zápasů se vznese duši vstříc svit síly, hrdlička, jež tiše plesajíc nám na rameno slétne. 65