Ó kdybys věděla...
Ó kdybys věděla, co žití znamená,
pak pevněji bys tiskla mne
v svá bílá ramena;
jak často kroky k cíli v půl cestě osud zmýlí,
kde mohyla ční setmělá.
Ó kdybys věděla!
22
Tys květinou a neznáš leda zátiší,
kde bouří ani přívalů
Tvé ucho neslyší,
jen ptačí píseň z lesa Ti perličkami klesá
na smavá líce zardělá...
Ó kdybys věděla!
Jak divíš se, a zrak Tvůj málem nevěří,
když nitku jíní zachytíš
mi v hračce z kadeří.
Je myšlénka, co tísní, a třeba zněla v písni,
zpod sněhu záhy zabělá.
Ó kdybys věděla!
V myšlének víru, zdali víš, a po práci,
jež s Bohem ráda hovoří
a v lidstvu burácí,
že člověk rád tu složí své čelo z námah hloží
na bílá ňádra anděla?
Ó kdybys věděla!
Ó kdybys věděla, co žití znamená,
pak pevněji bys tiskla mne
v svá bílá ramena,
a píseň, již bych z retů Ti pil a zpíval světu,
by byla písní anděla. –
Ó kdybys věděla...
23