VĚŘÍM.Fantasie za proslov. Jen jedna píseň může pravá býti.*„Ač tropického jihu žhavé kvítítě omámí, že spit jsi jako vínem,v němž kypí krůpěj krve Bakchantek,ať Saharou jda pookřeješ stínem,jejž vrhl v písek palem svůdný vděk,ať sfinga bájná, jež tu trčí v písku,tě k dumám pohne kouzlem hlubokým,ať v ustrnutí zíráš k obelisku,v nějž Hâfiz vepsal nesmrtelný rým,ať Olymp celý s bohů krásou nahou,že sotva dýcháš, zajme duši tvou,a Léthe toužíš opiti se vlahou:to vše je hlasem, který ozvěnoujen zachvěje tvým nitrem malou chvíli,a touha větší, jako holub bílý,se snese k tobě a pohne ti rtoma:mně stýská se, oh, nejsem, nejsem doma!Však umění je, které nezná mezí;leč tvořit ze sebe a sobě zas,v tom vrchol pravý tvůrčí síly vězí,tak řecký básník kráčel na Parnas,[7]a za ním sochař nesl svoje vlohya v pýše té své vlastní stvořil bohy. –Té síly není víc?...Hle, skloň se k zemi,k té zemi své, již stíní perutěmiSlovanstva bílý orel široce,a z každé hroudy, z každé brázdy vzplanepro tvoje snění vděčné ovoce.Ztad Vineta zas v nové kráse vstane,jak dotekla se Kollárových strun,ztad kosti vstanou tvojich bohatýrůa v boji novém za volnosť a víruna opuštěný vsednou znova trůn.––Či neslyšíš, co každý kámen zpívá,čím slavík v letní noci klokotá,co v hradů ssuti do dneška se skrývá,kamž sáhla kdysi burná cizota?Či neslyšíš těch tužeb, snův a přání,jež zaznívají z lidu tvého úst;duch lidu jísti chce a k jeho ždánímáš odpovědi půst a zase půst? – – “Kdo jsi, ó smělče, co to mluvíš ke mně?„Jsem dobrý genij“ – zní z úst jeho temně –„jen jedna píseň může pravá býti,jde ze srdce a za srdce zas chytí...!“[8]