Z hovoru.
Příteli Růžičkovi.
Parce, pater, virgis...
„Pro koho – děl jsi – sbíráš perly ducha
na různých veršů smělé spletení,
nač zrazuješ, čím srdce vře a buchá,
kdož marnou námahu tvou ocení?
Mým nitrem též cos jako příval táhlo,
zvuk harfy slyšel jsem a ptačí zpěv;
však strýce mám, ten ,stůj‘ mi řekl náhlo
a hle, já prohlíd’, stichla bouřná krev.
Očima strýce viděl jsem, co stačí
dnes davu plně jeho ku štěstí,
ne zvuky harfy, ani písně ptačí,
leč hedváb, který plá a šelestí,
arabský kůň, jenž vyhrá první cenu,
a stříbrem blýskající ekypáž,
již vzorný manžel pro milenou ženu
o stovky dvě než soused koupil dráž.
A kniha? – Studentík jen s bědnou tváří
s ní pod kabátem spěchá k antikváři...“
Já:
Když slavík zpívá, chce snad posluchače
vší mocí svábit ve květnatou tiš,
chce kvítek malý pod listy se tlače,
bys k němu naklonil své čelo blíž,
92
chce potok, v němžto vlna vlnu honí
a na strmící skály stříbrem zvoní,
bys v žízni snad svůj k němu sklonil ret?
Ten slavík zpívá, kvítek volá: v před!
a potok sám kdes v nitře tmavé sluje
svým stříbrem zvonivým se opojuje:
básníku stačí, nalezne-li kdesi
za celé žití svoje mezi lesy
na ploché skále, jíž se musí chytat,
svých prostých veršů jedinký jen citát. – –
93
OBSAH.
Strana
Věřím7
I. Květen:
A – Ω11
Z růžové obálky. (Znělkový věnec.) I–XV.12–21
Zda moh’ jsem tušit22
Ó kdybys věděla22
Pro svadlý květ24
Píseň25
Ve druhém jaře. (Kytička.) I–XIII.25–33
II. Obrázky z alba:
Náš kanárek37
Jakoubek39
Milostpán40
Z podzimních večerů:
I. Na lizačce42
II. Dědečkovy zálety46
Růžový mlýn. (Malá idylla.) I–IX.53–77
[95]
Strana
III. Světélka:
Ve starém krunýři81
Naše jaro83
Co lesy zpívají:
I. Sněženky85
II. Fialky86
III. Sosny87
IV. Studánky88
V. Orli a pavouci89
Juž dávno zvyk’ jsem90
Z hovoru92
E: ph + jf; 2002
[96]