Píseň.

František Serafínský Procházka

Píseň.
Ó nepovídej! Nech své oko pláti jak hvězdu v noci tmavých řas. Já bojím se, že snad můj sen se zvrátí, jejž nadějí jak vínkem ovila’s. Ó nech své oko pláti! Ó nepovídej! Nech své srdce bíti, mně postačí Tvůj ruměnec, jenž maní vždycky myšlénku mou chytí jak ptáčka v pozlacenou klec. Ó nech své srdce bíti! Ó nepovídej! Nech mne dále sníti. V tom snu se budí slavíci a rudých růží záhonek se nítí v předtuše sladké, zářící... Ó nech mne dále sníti! –