JAROSLAV.

JAROSLAV.
Zvěstuji vám pověst veleslavnou, o velikých půtkách, lítých bojích, nastojte i ves svůj um zbírejte, nastojte i nadivno vám sluchu. Ve vlasti kde Olomouc vévodí, jesti tamo hora nevysoká, nevysoká Hostejnov jí jméno, Máti Boží divy tamo tvoří. Dlouho vlasti naše v míře byly, dlouho hojnost mezi lidem květla, než od vzchodu v zemích bouře vstala, vstala pro dceř tatarského chána, již křestianští lidé pro kamení, pro perly i pro zlato zabili. Krásná Kublajevna jako luna uslyší že vlasti na západě, v těchže vlastech lidu mnoho žive; otpraví se poznat mravů cizích. 15 nanohi tu skoci iunow desiet iduie dieuie ku~pwodu ieie nahrnuhu cie^o trsieba biese iwsedachu wsi narucie konie ibrachusie kamo slunce spieie Jako zora poiutrsiesie sieie kehdi nadmrkaui sumi wznide tako siedci kublaiewa chama rozenu istroinu krasu siese obwleciena biewsia wzlatohlawie hrrdlo niadra rozhalena imiese uienciena kameniem i p^’lami diuiechusie niemci krase take zauidiechu bohatstwo iei uelim strsiezechu iei puti ieie drahu vipadnuchu naniu mezi drsieui zabichu iu ipob̃chu sbozie Kdizsie slise kublai cham taterski ciesie sta sedceru ie^o drahu sebra woie sewsiech wlasti ualnich tieze swoi kamo slunce spieie slisechuto krali nazachodie ez cham spieie na ludne ich wlasti 16 Na nohy tu skočí junků deset i dvě panny, ku provodu její: nahrnuli čeho třeba bylo, i vsedali vši na rychlé koně, i brali se kamo slunce spěje. Jako zoře po jitru se stkvěje když nad zamračené lesy vzejde, tak se dcera Kublajova chána rozenou i strojnou krásou stkvěla, oblečena všecka v zlatohlavě, hrdlo ňadra rozhalena měla, věnčena kamením i perlami. Divili se Němci kráse také záviděli bohatstvo jí velmi, střehli jí hned cesty její stopu, vypadnuli na ni mezi stromy, zabili ji, i pobrali zboží. Když to slyšel Kublaj chán tatarský, co se stalo s dcerou jeho drahou, sebral vojska se všech vlastí valných, táhl s vojsky kamo slunce spějě. Slyšeli to králi na západě, že chán spěchá na lidné jich vlasti, 17 srotichusie druhi kedruhe^u isebrachu ṕueliku voisku itazechu polem ~ptiw iemu narowni(sie) walnei polozichu polozichu ichama zdie zdachu kublai kaze wsiem suim czarodieiem hadaciem huiezdarsiê kuzelnikom abi zuiestouali uhodnuce kterakibi konec boi imiel wzieti sebrachusie nalit czarodeii hadaci huiezdarsi kuzelnici naduie st̃nie kolo rostupichu inadli trest crnu polozichu iiu naduie polie rozcepichu pruei pole kublai imie wzdiechu vterei polie krali imie wzdiechu vetchimi slouesi nadsim wzpiechu pociechu trsti spolu voieuati itrest kublaieua swicezise Wzradouasie mnostuie wsie^o luda ~pkni tecie rucie koniê suoî idorsadsie voie postauichu krsiestene niswieti neimiechu 18 srotili se druhý ke druhému, i sebrali převeliké vojsko i hned táhli polem proti němu. Na rovni se valné položili, položili a chána zde ždali. Kublaj káže všem svým čarodějům, hadačům, hvězdářům, kouzelníkům, aby zvěstovali uhodnouce, kterakýby konec boj měl vzíti. Sebrali se náhle čaroději, hadači, hvězdáři, kouzelníci, na dvě strany kolo rozstoupili i na dél tresť černou položili, a ji na dvě půly rozštěpili; první půle Kublaj jméno vzdali, druhé půle králi jméno vzdali, starými slovesy nad tím vzpěli. Počali třti spolu bojovati, a tresť Kublajova svítězila: Vzraduje se množství všeho lidu, každý běží rychle ke svým koním, i do řad se vojska postavila. Křestiané ni rady nedrželi 19 ahnachu bezuma wrsadi pohan staku pichu iaku silu imiechu tusie prui boi whromadu srazi strsieli dscichu iako ṕual sm̃kow oscepow lom iako rachot hroma blsket meciew iako ohen bursie obie stranie iarobuinu silu druha druzie postupati brani pohani iuz mnostuie krsiestan hnase iiuzbi iim biliodoleli bineprsisli czarodei wnouie ṕnesuce titrsti rozcepene Tateresie uele zapolechu nakrsiestani luto uirazichu tako krupoie posobie hnachu ze ieiak zuers plachi rozprnuchu tu scit leze tu helmice draha tukon wlecie wstrsiemnech voieuodu tu sien iesutno wtatari tecie ande milosrdie ~pboh ~psi tako tateresie roznoichu wzkrsiestani dan cietnu polozichu duie kralewstuie sobie podmanichu 20 a hnali bez umu v řady pohan s takou pychou, jakou sílu měli. Tu se první boj v hromadu srazil, střely dštily jako příval s mraků, oštěpů lom jako rachot hroma, bleskot mečů jako oheň bouře; obě strany jarobujnou silou jedna druhé postoupati brání. Množství křestianů pohany hnalo a jižby jim byli odolali, by nepřišli čaroději v nově, přinesouce ty třti rozštěpené. Tataré se velmi zapálili, na křestiany lítě vyrazili, tako krutě je po sobě hnali, že je jak zvěř plachou rozprchnuli. Tu štít leží, tu přílbice drahá, tu kůň vleče v třmenech vojevodu, tu ten nadarmo v Tatary teče, onde milosrdí pro Bůh prosí. Tako Tataré se rozřítili, křestianům daň hroznou položili, dvě království sobě podmanili, 21 stari kieu inouihrad ~pstran wzkorsie roznosisie horsie wzemiech powsiech wlastech lud sbierati stanu postauichu cztirsie ualne voie obnouichu wrastuie statarini Tateresie hnuchu vp̃uu st̃nu iakm̃k czni kehdi ledê hrozi posuti urodi tucznich poli takobi roi slisan otdaleka nalit uhrsie wsetninisie shluku nalit oruzeni snimi strsietnu auiesutbi chrabrost udatenstuie wiesut wsie iich drzostne wspieranie srazuce tatere strsiedem wrsadi rozprnuchu wsie iich voie cietne poplenichu wsiecie wzemi biese otstupi nadieia wsie krsiestani ibi horsie horsia wsieho wiecse wzmodlichusie bohu zalostiuo biie spasal sich tatar zlostiuich vstanohospodine whnieuie suoiem s~pstny w̃hov s~pstny stihaiuciech potlaciti chtieiu dusu nasu 22 starý Kyjev i Novgorod prostran. V brzce roznosí se hoře v zemích, po všech vlastech lid zbírati počnou; postavili čtyry valná vojska, obnovili vražství s Tataríny. Tataré se hnuli v pravou stranu jak mrak černý kehdy ledem hrozí posuti ourody tučných polí, tako byl roj slyšán od daleka. Nakvap Uhří v setniny se shluknou, nakvap ozbrojeni s nimi setknou; ale darmo chrabrost udatenství, darmo vše jich drzostné vzpírání. Srazíce Tataré středem v řady, rozprchnuli vše jich vojska hojná, poplenili vše, co v zemi bylo. Odstoupí naděje vše křestiany, bylo hoře, hoře všeho větší. Vzmodlili se Bohu žalostivě, by je zprostil těch Tatarů zlostných: „Vstaň o Hospodine ve svém hněvu! sprosť nás vrahův, sprosť nás stíhajících, potlačiti chtějí duši naši, 23 okluciuce ny wnuz wlci ouce prui boi nam st̃cen st̃cen wteri tateresie vpolscie rozlozichu blize bliz poplenichu wsie wlasti dodrachusie luto kolomucu bieda wstane tuzsia pokrainach nicie nebi ~psto ṕpohani Ualeno den valenoden vteri wicestuiesie nikamo nekloni aita rozmnoziesie tatar mnostuie iaksie mnozie vecierni tma wiesen ivpouodniu sich tatar lutich kolebasesie voi krsiestan strsiedem usilnosie druce ksiemu chlumku na nemz mati bozia diui tuori wzhoru bratri wzhoru wola Vneslau uderi suim meciem nascit strsiebrn ichoruhuu uis nad hlauu toci wsiesie wzmuzi wsie wtatari wnoci srazichusie wiednu silu silnu virazichu iako ohen zzemie tamo kchlumku iz tatar ṕmnostuie zpatecznimi kroki chlumkê wzhoru 24 obklíčíce nás jak vlci ovce.” První boj nám ztracen, ztracen druhý; Tataré se v Polště rozložili, blíže blíž poplenili vše vlasti, dodrali se lítě k Olomouci. Bída vstane tužší po krajinách, nic nebylo prosto před pohany. Váleno den, váleno den druhý, vítězství se nikamo nekloní, aj tu rozmnoží se Tatar množství, jak se množí večerní tma v jeseň, i v povodni těch Tatarů lítých, kolébá se vojsko křestian středem, usilno se drouce k tomu chloumku, na němž Máti boží divy tvoří. „Vzhůru bratři, vzhůru!” vola Vneslav, udeří svým mečem na štít stříbern, i korouhev výš nad hlavou točí. Vše se vzmuží, vše v Tatary vrazí; srazili se v jednu sílu silnou, vyrazili jako oheň z země tamo k chloumku z Tatarů přemnožství: zpátečními kroky chloumkem vzhůru, 25 napodchlumi wsirssie rostupichu kspodu suzichusie wostru h̃nu vp̃uo wleuo pokrichusiesciti wzramena wlozichu bistra kopie druzi pruim takodruhim trsieti mraki strsiel tu shori natatari wtom temna noc posula wsiu zemiu rozualisie kzemi ikoblakom izaprsieti zraki zapolena ikrsiestan itatar ~ptiw sobie whustie tmie krsiestene naspi wrrhu naspi zakopane kolkol wrcha Kdiz nawzchodie iutro pocinase pozduizesie wesken tabor w̃how tabor sien biestrasni kolkol chluma azdonedozirama daleka naruciech tukoniech wnuz hemzechu nosuce nakopiech napichane hlaui krsiestan wzwis kchamouu stanu shluciesie tu mnostuie wiednu silu zamiersichu wsici wiednu st̃nu imknuchusie prudko wzchlumek wzhoru iwzupichu skrsiekem wsiestrasiuo 26 na podchlumí v šíř se rozstoupili, k zpodu soužili se v ostrou hranu, v pravo v levo pokryli se štíty, na ramena kladli bystrá kopí, druzí prvním, tako druhým třetí. Mraky střel tu s hory na Tatary; v tom temná noc posula vši zemi, rozvalí se k zemi i k oblakům i zahrozí oči zapálené i křestian i Tatar proti sobě. V husté tmě křestiané náspy vrhou, náspy zakopané kolem vrcha. Když na vzchodě jitro počínalo, pozdvihl se vešken tábor vrahů, tábor ten byl strašný kolem chlumu až do nedohledného daleka; na rychlých tu koních jen hemželi, nosíce na kopích napíchané hlavy křestian vzvýš k chánovu stanu. Shluklo se tu množství v jednu sílu, zaměřili všickni v jednu stranu i mknuli se prudce na chlum vzhůru, i vzupili křikem všestrašlivo, 27 ez sie horidoli rozlehali krsiestene nanaspech wsudi stachu mati bozia dodase iim chrabrost napinachu rucie tuhi luki imachachu silno ostre mecie ibi tatarouom ustupati iwzietrisie narod tatar lutich zamiesisie cham iich krutim hnieuem wtrsie prudisie rostupi uestabor ihnachu trsmi prudi luto wzchlumek krsiestene skacechu drsieues duadset wsiech duadesiet cie iich tamo stase prsiualichu kladi pokrai nasep iuziuz tateresie wnaspi hnachu skriekê rsuuce az do oblak strasno iuzsie iechu naspi rozkotati isualichu snasep kladi mocne siesmaczkachu tatari iak czrui sdrtichu ieiesce wzdal narowni ibiboieuano dluho kruto aznoc temna konec boiem sdiese Proboh ainastoite slauni Vneslau slauni Vneslau srazem snasep sipem 28 že se hory doly rozléhaly. Křestiané na náspech všudy stáli, Máti boží dodala jim chrabrost: napínali rychle tuhé luky, i máchali silně ostré meče. I bylo Tatarům ustoupati. I vzjetřil se národ Tatar lítých, zaměšil se chán jich krutým hněvem; v tři proudy se rozstoupil ves tábor, i hnali třmi proudy lítě na chlum. Křestiané skáceli stromů dvadcet, všech dvadeset co jich tamo stálo, přivalili klády po kraj násep. Již již Tataré se v náspy hnali škřekem řvouce až do oblak strašno, již se jali náspy rozkotati. I svalili s násep klády mocné, ty smačkaly Tatary jak červy, zdrtily je ještě vzdál na rovni. I bylo váleno dlouho krutě, až noc temná konec bojům vzděla. Pro Bůh! aj nastojte, slavný Vneslav, slavný Vneslav sražen s násep šípem! 29 kruti zeltu teskne srdce ruase trapna zizn utrobu kruto smahse sp̃hlim hrrdlê lzali rosnu trauu wecier tich tu ~pide nanoc chladnu nocsie ~pmienise wiutro sero iwtaborsie tatar kludnobiese densie rozhorsieua napoledne krsiestene podachu trapnu ziznu wip̃zena usta otwierachu piewse chrapauie kmatersiboziei knei sua umdla zraki ob̃cechu zalostiuo rukama lomichu otzemie dooblak teskno zrsiechu Newzmozno nam dele zizniu trati newzmozno ~pzizn uoieuati komu zdrauie komudrah ziuotek tomu wtaterech milosti zdati tako rsiechu iedni tako druzi trapnieie shinuti ziznu mecia wporobie nam bude wodi dosti zamnu ktotak smisle uece Veston zamnu zamnu ko^o wy zizn trapi tu Vratislau iak turiari skoci 30 Krutý žel tu teskné srdce rval, trapná žížeň vnitřnost krutě smahla; sprahlým hrdlem lzali rosnou trávu. Večer tich tu projde na noc chladnou, noc se proměnila v jitro šeré, i v táboře Tatar ticho bylo. Den se rozhoříval na poledne, křestiané podali trapnou žížní, vypražená usta otvírali, pěvše chrapavě k Mateři boží; k ní své umdlé zraky obraceli, žalostivě rukama lomili, od země do oblak teskně zřeli. „Nemožno nám déle žížní tráti, nemožno pro žížeň bojovati; komu zdraví, komu drahý život, tomu v Tatarech milosti ždáti.” Takto řekli jedni, takto druzí: „Trapněji zhynouti žížní meče, v porobě nám bude vody dosti. Zamnou kdo tak smejšlí, vece Vestoň, zamnou, zamnou koho žížeň trápí.” Tu Vratislav jak tur jarý skočil, 31 Vestonia zasilnie pazi chuati die ~prado skwrno krsiestan wieczna wzahubu chces wrci dobre ludi otboha namilost zdati chualno nevporobie otswiersiepich tatar nerodte bratrse spieti wpahubu ṕtrpiechom nailuteiei uedro boh ny silil wrozharale poldne bohnam sesle pomoc vfaiucim zastidtesie muzie takich rsieci aczsie hrdinami zuati chcete pohinemli zizniu nasiem chlumce smrtsie bude bohem zamiersiena wzdamili(sie) meciem nasich w̃how sami wrazbu nadsobu spachami mrzkostiest poroba hospodinu hrsiech vporobu samochtiec dati siiu zamnu podte muzie kto tak smisle zamnu ṕdstolec matersie boziei Ide zaniem mnostuie kkaple swietei vstan ohospodine whnieuie suoiem ipouisny wkraiinach nadw̃hi wislishlasi ktobie uolaiuce 32 Vestoně za silné paže chvátil, dí: „ty zrado, škvrno křestian věčná, v záhubu chceš vrci dobré lidi? od Boha na milost ždáti chvalno, ne v porobě od sveřepých Tatar. Nechtějte bratří v záhuba spěti, přestáli sme nejlítější vedro, Bůh nás silil v rozháralé poldne, Bůh nám sešle pomoc doufajícím. Zastyďte se muží takých řečí, ač se hrdinami zváti chcete; pohynemli žížní na tom chloumku, smrt ta bude Bohem zaměřena, vzdámeli se mečům našich vrahů, sami vraždu nad sebou spácháme. Mrzkost jest poroba Hospodinu, hřích v porobu samochtíc dát šíji. Zamnou poďte muží kdo tak smejšlí, zamnou před stolec Mateře boží.” I jde za ním množství k kaple svaté. „Vstaň o Hospodine ve svém hněvu! i povyš nás v krajinách nad vrahy, vyslyš hlasy k tobě volající; 33 oklucieni smi lutimi w̃hi wi~pstny zosidl krutich tatar idai swlazenie utrobam nasim hlasonosnu obiet tobie wzdami potrsi wzemiech nasich neprsiateli shlad ie vwiek awieki wiekoma Aihle nawznoienem nebi m̃ciek wzduiu wietrsi zahucie hromstrasni chmurasesie tucia powsiem nebi blski razraz biiu wstani tatar hoini prsieual p̃men chlumski zziai minu bursia voie wrsadi hrnu zewsiech wlasti zewsiech krain zemie kolomucu choruhui iichwieiu tezci meci pobocech iim wisa plni tuli naplecech iim rsiechcu iasni helmiiim nabuinich hlauach ipodnimi ruci koni skaciu wzezuuciali hlasi rohow lesnich uderili zuuki bubnow brsiesknich nalit srazaiewie st̃nie obie poduihaiesie mhla otep̃cha ibi potka kruta poslednieie 34 obklíčeni jsme lítými vrahy, vyprosť nás z osidel krutých Tatar, i dej svlažení vnitřnostem našim, hlasonosnou obět tobě vzdáme; potři v zemích našich nepřátely, shlaď je u věk a věky věkoma!” Aj hle na rozhřálém nebi mráček, vzdují větry, zahučel hrom strašný, chmourala se tuče po všem nebi, blesky ráz ráz! bijí v stany Tatar; hojný příval pramen chlumský zživil. Mine bouře vojska v řady hrnou, ze všech vlastí, ze všech krajin země, k Olomouci korouhve jich vějí, těžké meče po bocích jim visí, plné touly na plecech jim řechcí, jasné lebky jim na bujných hlavách, i pod nimi rychlí koni skáčí. Vzezvučeli hlasy rohů lesních, udeřili zvuky bubnů břeskných; aj srážely sme se obě strany, pozdvihuje se mhla ode prachu i tu půtka krutá poslednější. 35 wznide chrestidrnket ostrich meciew wznide siket kalenich strsiel strasni lom oscepow rachetkopi bistrich ibi klanie ibi porubanie ibi lkanie ibi radouanie kreusie uale iakbistrini dsceui mrchtu lezese iak wlese drsiewie siemu hlaua nadue rozcepena siemu srubeniestie ruce obie siensiekoti sorse ṕdruhe^o isien zersiui suewrahi mlati iak poskalach luta bursia dreua siemu wsrdce poiilce mec wtasi isiemu tatarin uchostrsieze Uhbi rik stenanie zalostiuo krsiestene pocechu utiekati tatere ielutimdauem hnati aita Jaroslau iak orelletie twrdu ocel namohucech prsech podoceli chrabrost udatenstuie podhelmiciu welebister uiehlas iarota muzzhauu zraku plase rozkacen hna iako lew drazliui 36 Vzejde chrest i drnkot ostrých mečů, vzejde sikot kalených střel strašný, lom oštěpů, rachot kopí bystrých; bylo klání, bylo porubání, bylo lkání, bylo radování! Krev se valí jak bystřiny dštěvy, mrch tu leželo jak v lese dříví: tomu hlava na dvé rozštěpena, tomu srubeny jsou ruce obě, ten se kotí s oře přes druhého, i ten zůřivý své vrahy mlátí, jak po skalách lítá bouře dřeva; tomu v srdce po jilce meč vtasil i tomu Tatarín ucho stříže. Uh, byl ryk, stonání žalostivo! křestiané počali utíkati Tataré je lítým davem hnáti. Aj tu Jaroslav jak orel letěl, tvrdou ocel na mohoucích prsech, pod ocelí chrabrost udatenství, pod přílbicí velebystrou moudrost, jarota mu z žavých zraků plála; rozkacen hnal jako lev drážlivý, 37 kdiz muteplukrew sieuda zrsieti kehdi nastrsielen zalowcem zene tako zlutisie wztatari trci ciesie zaniem iako krupobitie wrazi kruto nakublaieuica ibi potka owsiê weleluta srazistasta oba oscepoma zlomistaie oba welim p̃skê iaroslau ues wekrui sorsem sbrocen meciem kublaieuica zachuati otramene surem kiczlu~ptcie takoz spadebezduch mezimrchi zarachoce nadniem tulec slukem uleciesie ueslud tatarlutich otmetase drsewce sehodluhe palouase tukto teci moze tamo otkad slunce iasno wstaua ibi prosta hana tatar w̃how. Pocinasie kapitula sedmezcietma trsietiech knih ouicestuie nad Vlaslauem.
Neklan kaze wstati kuoinie kaze kniezeciemi sloui
38 když mu teplou krev se udá zříti, i když nastřelen za lovcem žene. Takto zlítil se v Tatary trčil, Češí za ním jako krupobití. Vrazil krutě na Kublajevice, byla půtka ovšem velmi lítá. Srazili se oba oštěpoma, zlomili je oba velkým praskem Jaroslav ves ve krvi s ořem zbrocen, mečem Kublajevice zachvátil, od ramene šourem kyčlu protknul; takož spadl bezduch mezi mrchy, zarachoce nad ním toulec s lukem. Ulekl se ves lid Tatar lítých, odmetal hned dřevce sáhodlouhé, paloval tu, kdo běžeti mohl, tamo odkad slunce jasně vstává. Byla prosta Hana Tatar vrahů.