ČESTMÍR a VLASLAV.

ČESTMÍR a VLASLAV.
Neklan káže vstáti k vojně, káže knížecími slovy, 39 ~ptiw Vlaslauu wstachu woie wstachu kwoinie wstachu nakniezecie sloua ~ptiw Vlaslauu holedbasiesie Vlaslau kniez vicestuiem nadneklanem nadslaunim kniezem pustiase meciohen wkraiini neklanini ihlasase nadhrabiuimi mecisuoich voinow pohanienie neklanu Uboi Ctsmirsie uedi me sbori hadliuie ny poziua naduti Vlaslau iwstacsmir iwzradouasie radostnie sniesuoi scitczrn duuzubu isniesescitê imlat ine~puikaui helm podewsie drua wzlozie obieti bohom Buino zuolase csmir nauoie wskorsie uoie wrsadi idu 40 proti Vlaslavu. Vstala vojska, vstala k vojně, vstala na knížecí slova proti Vlaslavu. Vychloubal se Vlaslav kníže vítězstvím nad Neklanem nad slavným knížem. Pouštíval meč i oheň v krajiny Neklanovy; i hlásal nad loupežnými meči svých bojovníků pohanění Neklanu. „V boj Čestmíre veď mé zbory! hanlivě nás pozývá nadutý Vlaslav.” I vstal Čmír i vzradoval se; radostně sňal svůj štít čern dvou zubů, i sňal se štítem i mlat, i nepronikavý leb. Podevše drva vzložil oběti Bohům. Bujně volal Čmír na vojska, v brzce vojska v řady jdou. 41 itazechu ṕd sluncê zahe itazecu ṕsuesden iposlunci tamo kpahrbu aitasie uali dim podiedinach ipodiedinach stenaie zalostiuich hlasow kto sezzie diedini ikto rozplaka uase hlasi kto Vlaslau poslednie budi ie^o w̃stuo pomstu ipahubu uoimoi nan nesu otuecechu uoieuodie cstmiru kruuoi kruuoi skaredi otehnase stada isdiese horsie wdiedinach ohniê imeciê wsiecie plzno biese potrsie ie^o zloba kruta izaie uoieuoda nâ izazlisie cstmir nakruuoi zsiroku prsu zlobasie mu rozewrsie powsiech poudech voini wece ziutra zahe rozpalimi kutost wsiu 42 I táhla před sluncem záhy, i táhla přes ves den i po slunci tamo k pahrbu. Aj tu se valí dým po dědinách, i po dědinách stonání žalostivých hlasů. „Kdo spálil dědiny? i kdo rozplakal vaše hlasy? kdo Vlaslav? Poslední buď jeho vražstvo pomstu i záhubu vojska moje naň nesou.” Odpověděli vévodě Čmíru. Kruvoj Kruvoj škaredý odehnal stáda i zdělal hoře v dědinách ohněm i mečem. Vše co užitečno bylo potřela jeho zlost krutá, i zajal vojevodu nám. I zazlil se Čmír v Kruvoje z širokých prsů zloba se mu rozevřela po všech po oudech „Vojáci! řka, zejtra záhy rozpálíme krutost vši, 43 pohowte zemdlenim udô Stoia hori vp̃uo stoia hori wleuo naiich wrcholi nawisokei zira iasne slunecko horami zdie otsud horami tamotud tahu voie bituu wsobie nesu aitamo khradu hradu naskale tamo kdie kruuoi uiezi voimir iieho lepudcers iez zaie whustielese tamo podseduskalu ipohanie neklan kniez kruuoi neklanu obiece wieru ipodase wiernu ruku obak hlasê tiem irukutu uwadiesebiedu nalud aiwzhoru kuisnu hradu aikhradu voitecte izamiesichusie voi ihrnuchusie khradu 44 pohovte zemdleným oudům.” Stojí hory v pravo, stojí hory v levo, na jich vrcholi na vysoké, zírá jasné slunéčko. Horami zde otsud, horami tam odtud, táhnou vojska bitvu v sobě nesou. Aj tamo k hradu k hradu na skále, kde Kruvoj vězí Vojmíra i jeho lepou dceř; jež zajal v hustém lese tamo pod šedou skalou, i pohaněl Neklana kníže. Kruvoj Neklanu slíbil víru i podal věrnou ruku, však hlasem tím i rukou tou uváděl bídu na lid. „Aj vzhůru k vysokému hradu, aj k hradu vojska žeňte!” I zaměšila se vojska, i hrnula se k hradu, 45 poslouech udatna cstmira iako ledouiti mraci pokrichsie ṕdni scitnascit zadni zapierachusie nakopie iwdrua wpriec zasazena zadrua iuis nadwrsinu lesa drnkachu meci iich whrad biesnichu ~ptiw meciê zhrada tesaiuciê rsuase nahradie kruuoi rsuaniê bika rsuase chrabrost wsuoie ludi imecie^o padase vprazani iako druo seskali apohorach mno^o silnich dubow tako kehradusie shlucie neklanouich voinow uelecstmir zzad uderiti nahrad uele sṕda ṕskociti hradbu aita drua uisokorostla whustotie podskalu prsiklonichu kpewnei hradbie podruechbi sieualeli kladi uadhlauami voiem 46 po slovech udatna Čmíra jako ledovité mraky. Pokryli se přední štít na štít, zadní zapírali se na kopí, i v dřeva v příč zasazena za dřeva, i vejš nad vršinu lesa drnkali meče jich v hrad, vztekali se proti mečům z hradu tesajícím. Řval na hradě Kruvoj řváním býka, řval jest chrabrost ve své lidi, i meč jeho padal v Pražany, jako dřevo se skáli a po horách mnoho silných dubů kácí. Takto ke hradu se shluklo Neklanových vojsk. Velel Čmír z zad udeřiti na hrad, velel z předa přeskočiti hradbu. Aj tu dřeva vysokorostlá v hustotě pod skálu přiklonili k pevné hradbě; po dřevech by se válely klády nad hlavami vojsku. 47 ai podnimi z ṕda postauisie silnich muzkmuzu sietikachu druhdruha sirokima plecema drua wlozichu naramie prsiecz iwdelie spewnichu vzemi ipodstauichu sebedle drsiewce iwzkocichu muzi nasie drua rozlozichu kopie poramenu spiechu uzemi wzkoci rsadtrsietiech nawtere ctwrtich natrsietie ipatich azkwrchu kuhradouu skad horsiechu mecie skad sipiechu strsieli skadsie rsiutichubursiecie kladi aiprud p̃zan urno ṕsezdi tecie zachuati wsiusilu wtwrdie hradie Wstup Voimirsie wstup smilu suu dceru pokrocz zuiezie uen wzraneblaho tamo naskalu naskale uzrsies krwaceti kruuoi pod sekeru mestnu wznide Voimir wblahodieine iutro 48 Aj pod nimi zpředa postaví se silných muž k muži se týkali druh druha, širokýma plecema; dřeva vložili na rámě příč i v dýl je spevnili houžvemi. I podstavili dle sebe dřevce, i vskočili muži na ta dřeva, rozložili kopí po ramenou, spiali houžvemi. Vzkočilo řad třetích na druhé, čtvrtých na třetí, i pátých až k vrchů ku hradovu; skad hořeli meče, skad sipěly střely, skad se řítily bouřící klády. Aj proud Pražan urno přesezdi teče, zachvátil vši sílu v tvrdém hradě. „Vstup Vojmíre, vstup s milou svou dcerou, pokroč z věže ven na ranní blaho, tamo na skálu, na skále uzříš krvaceti vraha pod sekerou mstivou.” Vzešel Vojmír v blahodějné jitro, 49 wznide sesuudceru lepotuornu izrsie krwaceti w̃h suoi kruuoi iposla cstmir korsist wratno ludê skorsistiu wracesie lepadieua ichtiese Voimir obiet wzdati bohô wsiemze miestie wsiemze krocieslunce wzhoru Voimirsie uece mu cstmir nasi kroci chuataiu vicezit nad Vlaslauem ~pdli wsluzbie bohom bozi chtieiu stepati Vlaslau kehdi slunce dokroci poledne ies nam dokrociti nasie miesto kdie uicestuie hlas voisk nasich wzhlasa vetti zbranie w̃ha tue^o poidi wzradouasie Voimir ueleuele wzuola skali hlasê wlese hlucznim zmocna hrrdla uola kbohô tako iwztrsiasusie drua siralesa neziarste(sie) bozi suemu sluze ez nepali obiet wdnesniem slunci dluzna obiet bohô uece cestmir aninie nam naw̃hi pospieti ninie wsedniti narucie konie 50 vzešel se svou dcerou krasotvornou, i zřel krváceti vraha svého (Kruvoje). I poslal Čmír kořist zpátky lidem, s kořistí vrací se krásná panna. I chtěl Vojmír obět vzdáti Bohům v témže místě, v témže kroku slunce. „Vzhůru Vojmíre! vece mu Čestmír, naše kroky chvátají vítězit nad Vlaslavem, prodli v službě Bohům, Bozi chtějí stepati Vlaslava; a když slunce dokročí poledne, jest nám dokročiti na to místo, kde vítězství hlas vojsk našich vzhlásá. Vet ti zbraně vraha tvého, pojdiž!” Vzradoval se Vojmír velmi velmi, vzvolal s skály hlasem v lese hlučným, z mocna hrdla volal k Bohům takto, i vztřásla se dřeva šíra lesa: „„Nezjařte se Bozi svému sluze, že nepálí obět v dnešním slunci!”” „Dlužna obět Bohům, vece Čestmír, a nyní nám na vrahy pospěti. Nyní vsedni ty na rychlé koně 51 ~pletni lesi ieleniê skokem tamo wdubrauu tamscesti skala bohô zmilena naieie wr obtetui bohom bohôsuim spasam zauicestuie wzadech zauicestuie vṕdie nezesie poznaie zeslunce pokroci natwrdosti nebes stupis tamo namiesto anezeslunce postupi vterim krokê ikrokê trsietiem nadwrsini lesne doidu uoie tamo kdie obiettuoie pouieie pech dimu ipokorsisie wsie voiska tudi iduce iwsiede Voimir narucie konie ~pletie lesi ieleniem skokê tamo wdubrauu nadrahu kskale nawrsie skali zanieti obiet bohô suim spasam zauicestuie wzadech zauicestuie vṕdie iim obietoua krauicu buinu srst czruena ponieisie lskniese ialowkusiu kupi otpastuchi 52 proletni lesy jelením skokem, tamo v doubravu, tam z cesty skála Bohům zmilená, na její vrchu obětuj Bohům, Bohům svým spasám, za vítězství v zadech, za vítězství v předu, a neže se pozná že slunce pokročí na tvrdosti nebes, stoupíš tamo na místo, a neže slunce postoupí druhým krokem, i krokem třetím nad vršiny lesné, dojdou vojska tamo kde obět tvoje pověje v sloupech dýmu; i pokoří se vše vojska tudy jdouce” I vsedl Vojmír na rychlé koně, proletěl lesy jelením skokem, tamo v doubravu na drahu k skále, na vrchu skály zanítil obět Bohům svým spasám, za vítězství v zadech, za vítězství v předu; jim obětoval, kravici bujnou, srst červená po ní se lesknula; jalůvku tu koupil od pastuchy 53 wuwale tam vwisokei trauie dada zaniu kon isuzdu Plapolase obiet iblizisesie voi kuualu izuuala wzhoru wdubrauu voiozuucieni hlukê idupoiednô oruzie uesuce ~pkni ida kolobieti bohom slauu hlasase izachazeie zezwucie nemeskase ikehdi dochazese posleda voiew wzkoci Voimir nasuoi ruci komon tucne kiti iplece nalozi sesti iezdcê zauoi iidese voiska wsiemi kroki slunce az podpolednie slunce tamo narowni ocekauase ie voiwni Vlaslau otlesa klesu stase ieho sila sila stase petkrat wiecse p̃zan iako zm̃cen zniei wznikase ieket lanie psow ṕmnoha mnostuie trudno nam waleti stiemi w̃hi kii palicu malokdi zadrzi tako Voimir naciezecsmir uece viehlasnoto wkromi mluuiti 54 v udolí tam ve vysoké trávě, daje za ni koně i s uzdou. Plápolala obět, i blížila se vojska k oudolí, i z oudolí vzhůru v doubravu, vojska ozvučena hlukem jdou po jednom zbraně nesouce, každý jda kolem oběti Bohům slávu hlásal, i zacházeje, zezvučeti nemeškal. A když docházela posleda vojska, vskočil Vojmír na svůj rychlý komoň. Tučné kejty i plece naložil šesti jezdcům za vojsky. I šlo vojsko všemi kroky slunce, až pod polední slunce tamo na rovni očekával je bojovný Vlaslav. Od lesa k lesu stála jeho síla, síla stála pětkrát větší Pražan; jako z mračen z ní vynikal jekot, lání psů přemnoha množství. „Těžko nám váleti s těmi vrahy, kyj palici malo kdy zadrží.” Takto Vojmír, načež Čestmír vece: „Moudře jest to v soukromí mluviti, 55 viehlasnosie hotouati nausie cie^u cielo ~ptiw skale wzṕci liska obludi turiarohlaui zdie ny uidieti Vlaslauu shori rucie dolow kolkol wrcha sie^o biwzdadbili kto vṕdie biechu opacz chodi tako dolê hori asiesdiese Voimir isdiese csmir ihrnusie voiska kolkol hori ihrnusie voiska deuietikrat tako w̃hô wzmozichu sua cisla tako wr̃hô wzmnozichu iich strachi rostupichusie ponizniê chwrasti bisie lsknula braniich wzrace w̃hô ibi leskê naplniema hora nalit wirazi cstmir sezastupê zastupsienbie cztirsie hlukow cietni sniem zestienow lesniech wirazitrsas trsasosiede cetne voie w̃hô wzad wzad strachi iim bi zewsia lesa rozprnusie rsadi semotamo Voimir wnoci na nechrabru ruku izastupi uwal nawzchod napol 56 moudře jest se hotoviti na vše. Čemu čelo proti skále vzpříci? liška zklame tura jarohlava. Zde nás viděti Vlaslavu s hůry: rychle dolů kolem vrcha toho, by vzad přišli, kdo na předu byli, opač chody takto dolem hory.” A tak činil Vojmír, činil Čestmír, hrnulo se vojsko kolem hory, hrnulo se vojsko devětikrát. Takto vrahům vzmnožili svá čísla, takto vrahům vzmnožili jich strachy. Rozstoupili se po nízkém chrastí, by se lsknula zbraň jich v zraku vrahům; bylať leskem naplněna hora. Náhle vyrazil Čmír se zástupem, zástup ten byl čtyry hluky v počtu, s ním ze stínů lesních vyrazil Třas, Třas osedl hojná vojska vrahům. Vzad, vzad strachy jim šly z všeho lesa, rozprchnou se řady semo tamo. Vojmír vrazil na ně chrabrou rukou i zastoupil ouval na vzchod na půl, 57 wboksie staui ~ptiwo Vlaslauu ai rsicie les rswaniê izuwala iakbi hori shorami ualeli iwsiedrua wsebe rozlamali iuiskoci Vlaslau ~ptiw csmiru iuirazi csmir ~pti Vlaslauu wlutu siecz ranu opietranu srazi Vlaslau dolow Vlaslau strasno pozemisie koti iwbokiwzad wstati nemozese morena iei sipase wnocczrnu kipiese krew zesilna Vlaslaua pozelenetrawie wsiru zemiu tecie aiawiide dusa zrswucei hubi wiletie nadruo apodruech siemotamo doniz mrtew nezzen vlekusie vVlaslaua suci upiechu wzhoru nastranotsud skrito ṕd csmirowim vidê ṕdcsmirê Vlaslauoboicê Zewzni uicestuie kneklanu radostnu uchu izracisie korsist neklanouu radostnu oku. 58 v bok se stavil protivo Vlaslavu. Aj řičel les řváním i z ouvalu jakby hory s horami válely, i vše dřeva v sebe rozlámaly. I vyskočil Vlaslav proti Čmíru, i vyrazil Čmír proti Vlaslavu, v lítou sečbu, ránu opět ránu, srazil Vlaslava dolů – – Vlaslav strašně po zemi se kotí, i v bok i v zad povstati nemohl, Morena jej sypala v noc černu. Kypěla krev ze silna Vlaslava po zelené trávě v sirou zemi teče, aj a vyšla duše z řvoucí huby, vzletěla na dřevo a po dřevech semotamo, dokud mrtev nezžen. Uleknou se u Vlaslava jsoucí, i upěli vzhůru na stráň, odsud skrytě před Čmírovým videm, před Čmírem, Vlaslavobojcem. Zevznělo vítězství k Neklanovu radostnému uchu, i zračila se kořist Neklanovu radostnému oku. 59 Pocinasie oslaunem siedani.
Znamenaite starsi mladi opotkach iosiedani biese druhdi kniez zalabski kniez slauni bohati dobri ten imiese dcers iedinu sobie iwsiem milu uele tadci nadiw slicznabiese tiela vrostleho krasnie lice imiese owsiê biele na licech rumenci ktuiechu oci iako nebe iasne ipo ieiei bielei siii wlasi zlatostuuci uieiu wprstencech skadersieni aidruhdi kniez kaze poslu bisie pani wsici snieli nahrad nahodi uelike ikdazbie den ustaueni sniechusie sem wsici pani zdalnichzemi zdalnich wlasti nah̃d kniezu na siehodi wzeznie hlahol trubikotlow
60