ŽEŽHULIČKA.
V šírém poli dubec stojí,
na dubci žežhulice,
zakukala, zaplakala,
že není vždycky jaro.
115
kakbi z̃lo zitko vpoli
biuesdi iaro bilo
kakbi zralo iablko wsadie
biwezdi leto bilo
kakbi mrzli klasi wstoze
biwezdi iesen bila
kakbidieuie tiesko bilo
biwesdi sama bila
Ach wi lesi tmaui lesi
lesi miletinsti
ciemu uisie zelenate
wzimie letie rowno
radabich iazneplakala
nemutila srdce
arsiekniete dobrsi ludie
ktobi neplakal zdie
kdie moi otcik otcik mili
zahrsieben wrouece
kdie moie mati dobra mati
trawka nanei roste
116
Jakby zrálo žítko v poli,
by vždycky jaro bylo?
Jakby zrálo jablko v sadě,
by vždycky léto bylo?
Jakby mrzly klasy v stohu
by vždycky jeseň byla?
Jakby dívce těžko bylo,
by vždycky sama byla?